Nová vláda aneb Za vším hledej ženu (+ foto)

Řečeno turistickým sloganem, nová jeruzalémská vláda vznikla v režimu „last minute“. Tedy na poslední chvíli, několik hodin před vypršením termínu (středeční půlnoc – 6/5).

Bibi Netanjahu musel nakonec vyvinout nemalé úsilí, aby jako vítěz voleb nepřišel o šanci stát se premiérem Státu – s jednou přestávkou už počtvrté. Výsledek je nicméně těsný: ve 120členném parlamentu (Knesetu) má podporu 61 poslanců. Což v modelu podobném našemu (proporční volební systém, vícečlenné koaliční vlády) představuje stejné riziko jako v české dolní komoře tzv. stojedničková většina. Nicméně Bibi si věří. Diplomaticky prohlásil, že 61 je dobré číslo, ale 61+ je číslo ještě lepší.

Sám samozřejmě dobře ví, že 61 zase tak dobré číslo není (ale je lepší než jakékoliv jiné nižší číslo), ovšem není až tak podstatné, co se říká nebo neříká dnes, nýbrž to, co se bude dít zítra, pozítří, v příštích týdnech a měsících. Většina (60) + 1 je nejkřehčí možná a to v daném modelu znamená, že jedním z nejfrekventovanějších výrazů bude muset být kompromis.

Netanjahu to poznal v samotné závěru vyjednávacího maratonu, neboť ho čekalo to, co izraelský server Ynetnews nazval bitvou o ministerstvo spravedlnosti. V personifikované podobě šlo o bitvu o Ayelet Šakedovou.

Tato bývalá členka Netanjahuova Likudu - mimochodem dnes (7/5) by podle gregoriánského kalendáře oslavila 39. narozeniny – je přední tváří pravicové strany Židovský domov. Její šéf Naftali Bennett se snažil prosadit ji na post ministryně spravedlnosti, což se Bibimu dvakrát nezamlouvalo (Ayelet považují někteří za političku s kontroverzními názory). Nakonec ho tlačil čas i situace a byl přinucen přistoupit na kompromis. Tou situací je myšleno odstoupení jeho dosavadní spojence Avigdora Liebermana z postu ministra zahraničí na počátku tohoto týdne (4/5) a následný odchod jeho formace Jisrael Bejtejnu do opozice (čímž pravicové křídlo přišlo o šest důležitých mandátů, přičemž za daného rozložení sil je každý hlas dobrý). Proto bylo nutné stůj co stůj dohodnout se s Bennettem – a Šakedovou jako šéfku resortu spravedlnosti akceptovat. Bibi ovšem přišel na jednání se třemi podmínkami. Šakedová 1/ nebude stát v čele komise dohlížející na nominaci nových soudců, 2/nebude mít pravomoc jmenovat rabínské soudce a 3/ nebude stát v čele ministerské komise pro legislativu. Nicméně středeční půlnoc se mílovými kroky blížila a Bibi musel u bodů 1 a 3 slevit. Jinak hrozilo, že se s Bennettem nedohodne.

Novou vládu tedy tvoří pět politických stran s tímto počtem zákonodárců:

• pravicový Likud … 30
• středopravicová strana Kulanu … 10
• Židovský domov (napravo od Likudu) … 8
• naboženská strana Šas … 7
• náboženská strana Jednotný judaismus Tóry … 6
• celkem … 61

Šakedová jako ministryně spravedlnosti bude trnem v oku především levicově smýšlející části společnosti, v tisku se objevil názor, že udělat z ní šéfku spravedlnosti je totéž jako postavit modlu do Chrámu (nebo udělat pyromana hasičem), ovšem podobné řeči netřeba brát až tak vážně, protože takovýchto silných výrazů se objevuje ve veřejnosti a mezi politiky víc. Ostatně, pravdu bude mít nejspíš poslanec Likudu Danny Danon, když Šakedové poradil, aby ignorovala tlaky ze strany médií a levice a dělala to, co je dobré pro lid Izraele.

KDO JE AYELET ŠAKEDOVÁ?

Telavivská rodačka (*1976), na tamní univerzitě vystudovala elektrotechniku a computerové inženýrství (titul Bsc), kariéru zahájila v hi-tech průmyslu (Texas Instruments). Od druhé poloviny minulé dekády je aktivní v politice, působila řadu let v Likudu, později přešla do Strany Židovský domov, za níž byla zvolena do 19. a 20. Knesetu (2013 a 2015).

V roce 2012 s ní web JewishPress.com otiskl rozhovor, v němž na otázku, kdo nebo co v minulosti ovlivnilo její politické postoje odpověděla, že asi v osmi letech sledovala debatu mezi Šimonem Peresem a Jicchakem Šamirem (oba muži sloužili v 80. letech jako premiéři Izraele), oblíbila si Šamira z pravicového Likudu (Peres patří k levici) a od té doby cítila, že náleží do pravicového tábora. (Otázka pro české čtenáře: v kolika letech jste si vy uvědomili svoji politickou preferenci?).

Na dotaz proč opustila Likud a zakotvila v Židovském domově uvedla, že to pro ni bylo nesnadné dilema, ale má za to, že (noví) lídři táhnou Likud vždy víc a víc doleva – proto dala přednost jasně profilované pravicové formaci.

Pro ty, kdo z Šakedové dělají div ne lidožrouta uvedu tento její výrok z interview:

Ayelet Šakedová: Co je nejdůležitější

The most important thing we need to do to make it even better is to reduce the socioeconomic gaps in the society. This needs to be done through the education system so that a child in the periphery will have the same opportunities like a child in my Tel Aviv neighborhood.

Nejdůležitější věc, kterou potřebujeme dělat ještě lépe, je snižovat socioekonomické rozdíly ve společnosti. To musí být realizováno prostřednictvím vzdělávacího systému tak, aby dítě z periferie mělo stejné příležitosti jako dítě v mém sousedství v Tel Avivu (Ayelet pochází z telavivské vyšší střední třídy.)

V jiném rozhovoru Ayelet Šakedová konstatovala, že souhlas z hranicemi dle linie příměří z roku 1967 by se rovnal sebevraždě Izraele. Někomu to možná připadně jako postoj extrémní, někomu (autorovi blogu například) jako čistá pravda.

Závěrečná otázka webu JewishPress.com se týkala toho, jakou ministerskou funkci by si představovala jako vysněnou (dream role), kdyby se jednoho dne její partajní šéf Bennett stal premiérem. Odpověď: buď by chtěla zastávat post ministryně školství nebo zahraničí. Bennett se sice předsedou vlády nestal, nicméně Šakedová členkou vlády i tak bude – ovšem, jak už víme, ani v jedné z vysněných rolí. Pikantní je, že šéfem resortu školství bude právě Naftali Bennett. Takový je politický život.

Ayelet Šakedová je tedy novou politickou star izraelské demokracie. Její tvář stojí za to si zapamatovat. Tady je pro zájemce několik obrázků.

•

FOTO