Nikoli kvůli Jaltě, ale Jaltě navzdory (byla u nás diktatura)

Kouzlem nechtěného (anebo možná chtěného) jsme se v diskusi pod jedním mým článkem, který se týkal něčeho docela jiného, dostali k otázce poválečného uspořádání v Evropě. Nechyběl ani termín „područí SSSR“.

Ten článek se týkal toho, že na konferenci protiizraelských aktivistů sdružených v Jewish Voice of Peace konané o tomto víkendu (31/3-2/4) v Chicagu byla jako řečník pozvána v Izraeli usvědčená a deset let vězněná teroristka Rasmea Odehová. Jako mávnutím kouzelného proutku, jenom proto, že jsem letmo zmínil okupaci Československa 1968, jsme se ovšem díky kolegovi Jiřímu Hermánkovi posunuli docela jinam. Do argumentační oblasti, která vyžaduje moji reakci.

Pan Jiří mimo jiné napsal:

• Do područí SSSR nás dostaly výsledky 2. světové války a malý zájem západních spojenců osvobodit též střední a východní Evropu. S tím područím začal již za války prezident Beneš a upevňovat ho se snažili, seč jim síly stačily, mladí českoslovenští komunisté.

Nejprve k onomu „malému zájmu“. Nemyslím si, že ze strany USA a UK šlo o malý zájem, ale že věci se měly tak, že šlo spíše o enormní zájem Stalina osvobodit střední a východní Evropu. Zájem Churchilla osvobodit tuto část kontinentu se střetl se zájmem Moskvy o totéž – a dopadlo to jak to dopadlo: proti Německu se posléze šlo od východu i od západu (byly i jiné varianty).

Dále: souhlasím s tím, že do područí SSSR nás (spolu)vehnal svoji naivní „východní politikou“ prezident Beneš. Zde malá osobní poznámka. Patřil jsem (hodně) za mlada k jeho sympatizantům. Když jsem si ale později přečetl některé jeho texty týkající se SSSR a (prosovětské) poválečné politiky osvobozeného Československa a seznámil se s jeho názory, nevěřil jsem svým očím. Zažil jsem šok, deziluzi a hluboké zklamání. Můj svého druhu idol ze zřítil z piedestalu a já se nyní řadím mezi jeho kritíky (netýká se období Benešovy činnosti související se vznikem RČS 1918). Stejně tak patřím ke kritikům předúnorového režimu: jsem přesvědčen, že Beneš a levicoví demokraté to gottwaldovým bolševikům trestuhodně usnadnili.

Ptáte se co? Odpovídám: zločinné spiknutí proti demokracii, byť ta měla do autentické demokracie hodně daleko – a taky na tu národněfrontovou demokracii Čechoslováci krutě doplatili).

Tím se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu, o čem sice pan Jiří nepsal, ale k čemu mě svým diskusním příspěvkem inspiroval.

V principu jde o to, že k zániku demokracie a nastolení diktatury v Československu v roce 1948 nedošlo díky Jaltě (na mysli mám Jaltskou konferenci Stalin – Churchill – Roosevelt z února 1945), jak se často tvrdí, ale navzdory Jaltě.

Opakuji: k zániku demokracie a nastolení diktatury v Československu v roce 1948 nedošlo díky Jaltě, ale navzdory Jaltě.

Vycházím z textu, který byl na zmíněné konferenci třemi uvedenými státníky podepsán. V jeho části označené římská V a nazvané Prohlášení o osvobozené Evropě se praví:

• Předseda Rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik, ministerský předseda Spojeného království a president Spojených států amerických se navzájem radili ve společném zájmu národů svých zemí i zemí osvobozené Evropy. Prohlašují společně, že se navzájem dohodli uvádět v soulad politiku svých vlád v přechodném období politické nestálosti v osvobozené Evropě, kdy budou napomáhat národům osvobozeným z nadvlády nacistického Německa i národům bývalých satelitních států Osy v Evropě, aby demokratickými prostředky vyřešily své naléhavé politické i hospodářské problémy. Zavedení pořádku v Evropě a přebudování hospodářského života národů musí se díti takovým způsobem, který umožní osvobozeným národům zničit poslední stopy nacismu a fašismu a vytvořit demokratické zřízení, které si zvolí. Jednou ze zásad Atlantické charty je právo každého národa zvolit si vládní formu, v níž chce žít, a že musí být obnovena státní svrchovanost i samostatná vláda všech národů, jimž je útočné státy násilím odňaly.

Jinými slovy: Stalin souhlasil a podepsal, že v osvobozených evropských zemích bude vytvořeno demokratické zřízení, tj. nejen v těch, které byly osvobozeni západními Spojenci, ale také Rudou armádou (někde i za spoluúčasti západních Spojenců, což se týká mj. Československa) – a tento slib zavedením diktatury v pozdějších komunistických státech nedodržel. Jak uvedl 5. února 2015 na webu České televize Lukáš Strašík:

• Churchill o tom ve svých pamětech napsal, že dohody z Jalty Kreml porušil nebo smetl se stolu.

Stalin se tudíž zachoval zákeřně a své partnery podrazil. Přesně tak, jak to udělali bolševici nesčíslněkrát předtím a nesčíslněkrát potom. A přesně podle hesla: čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Komunistická diktatura u nás se prosadila z řady důvodů – jedním z klíčových bylo, že si Stalin papírem obsahujícím část dohod uzavřených v Jaltě (v části V) vytřel zadnici; dodržoval totiž jenom to, co se mu hodilo do krámu. Také proto není pro okupaci ze srpna žádné „omluvy“ ve smyslu, že šlo nikoli o okupaci, ale o „zajišťovací opatření“.

„Vysvětlení“ (sovětských) okupantů, proč k nám vtrhli má totiž před soudem dějin a historickou spravedlností a pravdou  stejnou relevanci jako žvásty Hitlera, jimiž „objasňoval“ vznik Protektorátu Čechy a Morava.