Nic pro abstinenty aneb Alkoholik na Hrad?

• Necítím se dobře v přítomnosti lidí, kteří se přehnaně žinýrují. Zažil jsem to v mládí a neměl jsem z toho dobrý pocit.

Rodiče čas od času naštěvoval jejich společný přítel. Přišel, posadil se v kuchyni, kde se tehdy nejvíc odbývaly návštěvy, hovořil o všem možném – ale nikdy si nic nevzal. Ani sklenku vody ze studánky, natož skromné občerstvení, jak to bylo během hostování starých přátel obvyklé. Prostě nic.

Nevím přesně proč, byla to taková jeho zásada, která dodnes zůstává záhadou. Snad i proto jsem rád, když se návštěvníci neupejpají a z toho, co jim má žena připraví, si alespoň uzobnou. (Extrémem ovšem je, když nachystá velký podnos s chlebíčky, jeden z hostů si ho dá na klín a všechno sežere – i to jsem zažil. Tak takto zase ne, vážení přátelé.)

Občas je také dobré se společně napít, tedy s výjimkou řidičů. Nabídnu-li láhev lahodného vína (jsem jeho vyznavačem, zejména Cabernet Sauvignonu či portského, nepohrdnu ani řeckou Retsinou), jsem zklamán, když dostanu košem. Nalévat jednu číši sám pro sebe, to je snad lepší uvařit si dobrý anglický čaj.

Jak patrno, nejsem členem klubu abstinentů a vstřícnost vůči neřesti zvané mírné pití patří k mé charakterové výbavě stejně jako smysl pro krásu – zejména jde-li o krásu žen. Proto jsem až dosud s nadhledem přijímal bonmoty Miloše Zemana týkající se jeho (více než pozitivního) vztahu k alkoholu.

Jenomže: čeho je moc, toho je příliš. A když je moc alkoholu, začíná to zavánět alkoholismem. Tady přehnaná tolerance rozhodně není na místě.

Miloš Zeman je bezpochyby jedním z fenoménů polistopadového Československa, později ČR. Jako takový má tábor skalních příznivců i skalních odpůrců. (Jeho prezidentský protikandidát je na tom stejně, abychom byli objektivní.) Jak na tom ale je, pokud jde o vztah k alkoholu? To je, oč tu běží.

Nepátral bych po tom, kdyby on sám o tom stále dokola nemluvil.

Připomeňme: když mu někdo ve volebních debatách připomněl jeho starou lásku (becherovku), udělal z dotyčného pitomce. Nikoli proto, že „on už přece dávno nepije“, ale z důvodu změny značky: před x lety přesedlal na slivovici, řekl to snad tisíckrát a kdo to neví, je … jistě si doplní každý sám.

Kdo zná rozdíl mezi becherovkou a slivovicí, nemůže tuto změnu přejít mávnutím ruky.

V úterý (22/1) se konal další z prezidentských duelů, který tentokrát pořádal server iDNES. Neměl jsem možnost, z důvodu zaneprázdnění jinými činnostmi, sledovat víc než několik minut kolem šesté večer. Nicméně jsem stihl zaznamenat Zemanovu větu adresovanou protikandidátovi. Cituji volně: Škoda, že jste se se mnou nevsadil, vyhrál bych další láhev slivovice.

Začal jsem mít podivný pocit. Proč o alkoholu Miloš Zeman stále mluví? Jako zamilovaný teenager o lásce, jako dospělí nezamilovaní stále dokola o problémech v práci. Přišlo mi to podezřelé. Jsou to opravdu jen bonmoty či vtipné věty bez reálného základu? Nebo jde o vážné téma? Pokud ano, proč se o tom stejně vážně nediskutuje? Vždyť Miloš Zeman má padesátiprocentní naději, že se stane prezidentem této země. Co by znamenalo mít na Hradě alkoholika – pokud jím je, což netvrdím. Jen se ptám a hledám pravdu.

Máme to dnes snadnější než v éře před internetem. Nemusíme do knihoven či novinových archivů, stačí zagooglovat.

Byl to čirou náhodou před více než dvěma lety dnešní Zemanův protikandiát na úřad hlavy státu, kdo s otevřeností sobě vlastní řekl: „Kdyby Zeman nechlastal, tak by byl velmi dobrý premiér.“ Až mě z toho zamrazilo.

A jak expremiér zareagoval? Typickou zemanovskou „bonmotální“ demagogií: Churchill, který vypil tři láhve whisky denně a vykouřil osm doutníků, válku vyhrál. Hitler, ačkoli byl vegetarián, nekuřák a abstinent, se zastřelil v bunkru.

Až sem je to všechno nadsázka, lehký tón, legrace.

Pak jsem ale narazil na text člověka, kterého si od počátku sametové revoluce upřímně vážím a kterému věřím. Jmenuje se Daniel Kroupa. Na webu Tříkrálové výzvy zveřejnil závažný text s názvem Prosba. Odkaz najdete ZDE.

Nevím, jestli Miloš Zeman je či není (už) alkoholik. Nedokážu stoprocentně odhadnout, kdo by byl lepším prezidentem, zda on či pan kníže. Nechci a ani nemohu říci, koho budu volit. Jen se musím podělit o své obavy. Pokud má pan Kroupa pravdu, je to s Milošem Zemanem po čertech na pováženou.

Na jazyk se mi dere věta: Kéž by pravdu neměl ...