Neuvěřitelná troufalost Íránu. Kdy začne svět reagovat?

Íránští sportovci přivezli z tokijské olympiády 7 a z paralympiády dokonce 24 medailí. Více než dobrý důvod, aby je přijal nejvyšší představitel země, což v případě Íránu není jeho prezident, ale Nejvyšší vůdce islámské revoluce.

Tedy Sajjid Alí Chameneí.

Informaci o setkání Nejvyššího vůdce s medailisty přinesl 18. září jeho web Khamenei.ir (obr. 1):

... obr. 1/Zdroj: Web Khamanei.ir.

Chameneí držel na setkání řeč, v níž se otevřeně přihlásil k odmítnutí olympijských principů a zásad fair play a naopak podpořil v mezinárodní sportu bojkot a diskriminaci a šířil nenávist a nepřátelství.

Učinil tak v pasáži, v níž obhajoval odpornou praxi některých muslimských zemí (v čele s Íránem, nutno podotknout) – ta spočívání v odmítání soutěžit s reprezentanty Izraele, pokud je ke vzájemnému měření sil svěde rozpis té které akce.

Nejvyšší vůdce hovořil o této nechutnosti jako o „vemi důležité věci“. Podle jeho zvráceného výkladu „nemilosrdný, genocidní a nelegitimní sionistický režim (rozuměj: Izrael)“ se snaží získat legitimitu účastí v mezinárodních sportovních arénách. A „arogantní mocnosti“ (rozuměj: Západ) mu v tom pomáhají a podporují ho. Na tomto místě vyzval Chameneí sportovní funkcionáře i samotné sportovce, aby nebyli pasivní.

Tím přiznal, že praxe bojkotovat na mezinárodních akcích izraelské sportovce není výsledkem osobního rozhodnutí („muslimské uvědomělosti“) konkrétního sportovce, jeho trenéra či agilních činovníků, nýbrž jde o oficiální politiku íránského státu. Že je něco takového v rozporu s olympijskými principy, etickým kodexem mezinárodních sportovních organizací i zdravým rozumem nehraje v uvažování nejvyššího z ajatolláhů pražádnou roli.

Hrát by to ovšem mělo roli u představitelů mezinárodního sportu a olympijského hnutí v přístupu k Íránu: jeho nejvyšší představitel zde přece oficiálně schvaluje a podporuje diskriminaci.

Tady je důkaz. Podle Chameneního žádný hrdý íránský sportovec nemůže kvůli zisku medaile podat ruku reprezentantovi zločineckého režimu (Izraele), protože by tím vlastně Izrael uznal. (Odvozuji: neuznání Izraele musí být pro íránské reprezentanty neskonale důležitější než zisk medaile. Co má toto společného se sportem?)

To ale není všechno.

Chameneí samozřejmě moc dobře ví, že některé nadnárodní organizace (příkladně si v této věci počíná Mezinárodní judistická federace IJF) sportovce, kteří se chovají v rozporu s principy (bojkotují soupeře z Izraele), trestají. I k tomu řekl své.

Je prý povinností ministerstva sportu, ministerstva zahraničních věcí a příslušných právních institucí (Íránu) zákonnými prostředky chránit sportovce a prostřednictvím diplomacie bránit jejich útlaku (trestům za porušení principů). V této souvislosti zmínil nejen sportovce Íránu, kteří odmítli proti Izraelcům z politických důvodů nastoupit (a následně byli příslušnou mezinárodní organizací potrestáni), ale také sportovce dalších muslimských zemí (kteří si počínali stejně stupidně). V této souvislosti byl zmíněn alžírský olympionik – judista Fethi Nourine, který na OH v Tokiu po oznámení rozlosování - poté, co zjistil, že by se mohl setkat na tatami s Izraelcem – ze soutěže odstoupil a byl IJF potrestán desetiletým zákazem startů na jejích akcích.

Zopakujme tedy: íránský Nejvyšší vůdce nejen vyzývá k porušování principů, ale také k podpoře těch, kdo tyto principy porušují.

Zneužil přitom příkladu někdejšího režimu apartheidu v JAR. Ten byl svého času také bojkotován – a po jisté době se zhroutil. A stejně bude, podle představ Chameneího, zničen i režim sionistický, tedy Izrael.

Tady už nejde (pouze) o fantasmagorické představy jednoho antiizraelského fanatika týkající se sportu, ale o přímou hrozbu nejvyššího představitele režimu usilujícího o získání jaderné zbraně; hrozbu, která je namířená proti jednomu ze států regionu Středního východu, proti státu mezinárodně uznanému.

Kdyby nějaký bílý sportovec odmítl na olympiádě nastoupit proti vylosovanému soupeři jenom proto, že jde o reprezentanta většinově černošského státu, a kdyby v tom byl podpořen nejvyšším představitelem své země, byl by svět vzhůru nohama.

V případě Íránu a jeho nenávistného postoje vůči Izraeli (a reprezentantům Izraele)  jsme svědky něčeho v principu hodně podobného – a část světa (včetně některých čtenářů těchto stránek) se tváří, jako by se vlastně nic nedělo.

Jenom připomenu, že JAR byla kvůli apartheidu na dlouhá léta vyloučena z olympijské rodiny národů. A co Írán, který oficiálně praktikuje vůči Izraeli politiku diskriminace?