Několik poznámek k interview premiéra v MF DNES

Vytknuto před závorku: zásadně nesouhlasím a odsuzuji jakékoliv projevy násilí vůči jakémukoliv politikovi. Tudíž odsuzuji i to, co se v noci ze středy na čtvrtek (11-12/7) dělo před Sněmovnou.  

Mám na mysli okamžik, kdy chtěl před demonstranty vystoupit Andrej Babiš. Tak takhle ne (házení předmětů, snad PET lahví), vážení demonstranti! Tím jste celou, jistě dobře míněnou akci, v mých očích zdiskreditovali. Hrubá chyba. Nervy je třeba umět držet na uzdě - když už to nedokáže pan premiér (jindy pan Faltýnek). Zde by snad mělo platit: Nejsme jako oni.

Nyní k onomu rozhovoru.

S jistou mírou nadsázky můžeme konstatovat – a řadě lidí je z toho smutno - , že druhá Česká republika má nový slogan. Nikoli PRAVDA VÍTĚZÍ, nýbrž

• KSČM JE PŘECE DNESKA DEMOKRATICKÁ STRANA.

Toto neřekla žádná bezvýznamná osoba někde u piva. To prohlásil v rozvovoru s médiem – tedy adresoval celému národu – ministerský předseda, jeden z nejvýše postavených ústavních činitelů státu. Mějme to na paměti.

Kdo za to může? Nu samozřejmě, ODS. Kdo jiný.

Slova premiéra:

• Ta situace vznikla jenom díky ODS. My s nimi měli 103 hlasů. Po volbách jsme je vyzvali ke spolupráci a ODS řekla, že jejich voliči nechtějí, aby šli do vlády s ANO. Ale proč nechtějí? Nerozumím tomu.

Andrej Babiš nerozumí tomu, co je jasné jako slunce. ODS nechtěla a nemohla jít do koalice s partají, jejíž muž č. 1 je trestně stíhanou osobou a u níž existuje minimálně závažné podezření (podle některých výkladů dokonce jistota), že spolupracovala s komunistickou tajnou policií. Co je na tom nejasného?

Byl snad Andrej Babiš ochoten vzdát se své premiérské ambice výměnou za vznik koalice ANO + ODS? Nabyl jsem dojmu, že nikoli. Vinu za vzniklý stav nechť hledá primárně u sebe. On je tou „žábou na prameni“ (pardon), nikoli občanští demokraté.

Dále. Pan premiér říká:

• Vždyť si vzpomeňte, jakými hlasy byl zvolen prezidentem pan Václav Havel. A pan Václav Klaus. Anebo jak pan Kalousek chtěl vládu s Paroubkem a podporou komunistů. Když se to předsednictvu KDU-ČSL rozleželo za pět dní v hlavě, tak ho sejmuli.

Ad V. Havel. Ono to šlo 29. prosince 1989 jinak? V revoluční době od přechodu z totality k demokracii? Jistěže: pak by ale události oné doby nevešly do historie jako sametová revoluce. Preferoval snad tuto jinou (nejspíš krvavou - „rumunskou“) variantu Andrej Babiš, do roku 1989 člen komunistické strany (čerpám z oficiálního životopisu hnutí „ANO! 2011“). Tomu nevěřím!

Ad V. Klaus. No comment.

Ad M. Kalousek. Jeho politická chyba ze srpna 2006 (souhlas s menšinovou vládou lidovců s ČSSD s podporou KSČM) se mu vrátila jako bumerang. Nikoli po pěti dnech, jak se traduje, ale podle mého zjištění téměř okamžitě:

• 24. srpna 2006 vyjádřil výše zmíněný souhlas;
• 25. srpna 2006 večer (18:37 SELČ) přinesly Novinky.cz tuto zprávu: „Miroslav Kalousek v pátek rezignoval na post předsedy KDU-ČSL. Oznámil to po jednání celostátního výboru strany. Lidovci se na něm rozhodli okamžitě ukončit jednání o vládě s ČSSD. Kalousek řekl, že poslancem zůstává.“

Závěr z výše uvedeného nechť si udělá každý sám.