Několik poznámek k Eurovizi 2022. Nejen pro L. Větvičku

K jeho článku ze 17. května („Byly identifikovány nesprávné vzorce hlasování“) nabídnu několik doplňujících informací níže. Nejprve obecné připomenutí toho, čím Eurovize (Eurovision Song Contest) není.

Někteří kolem nás mají fobii z předpony „euro-“. Jakmile objeví, hned za tím vidí čerty z Bruselu a automaticky si vše spojují s Evropskou unií. Jsme toho svědky i v případě Eurovize: občas vidíme v textech nesmyslné označení  EUrovize. Má naznačovat, že Eurovize má něco společného se zlou Evropskou unií.

Společného ovšem nemá zhola nic. Předpokládám, že každý, zejména pak odpůrci EU vědí, kdy unie vznikla, resp. začala fungovat: 1. listopadu 1993. Ovšem Eurovize (jako písničková soutěž) spatřila světlo světa o 37 let dříve, v roce 1956. Jde o podnik nikoli Evropské unie, nýbrž Evropské vysílací unie (EBU – tedy Eurovize), což je sdružení většinově evropských a většinově veřejnoprávních rozhlasových a televizních stanic. Členem EBU, která byla založena v roce 1950, jsou ovšem také mimoevropské země (jejich vysílací organizace); proto letos soutěžila Austrálie a Izrael.

Kritizovat Eurovizi (přesněji Eurovision Song Contest – ESC) je samozřejmě právem kohokoli, nicméně spatřovat v ní cosi jako „prodlouženou ruku Bruselu“ je holý nesmysl. Přesto to mnozí dělají nebo alespoň naznačují.

Toto jsem považoval za nutné napsat úvodem, neboť stále se s podobnou nepravdivou charakteristikou ESC setkáváme – symbolicky v onom označení EUrovize.

Nyní k článku Ladislava Větvičky.

Autor píše o „jakési podivné písničkové soutěži“ (převádím jeho nářečí do standardní češtiny). Jako podivná se jevit může, nicméně je zapotřebí připomenout, že funguje už 66 let, přičemž její divácká obec není zanedbatelná. Podle webu Eurovisionworld.com se počet diváků v letech 2013 až 2021 pohyboval v rozmezí od 170 milionů do 204 milionů.

L. Větvička dále tvrdí, že „soutěž má tak komplikovaná pravidla, že se v tom nikdo nevyzná, tak jako v našem právním řádu“. Nevím, jestli jsou opravdu tak komplikovaná, protože pak by jejich existence ztrácela smysl; možná se v nich nevyzná především pan Větvička. V každém případě jsou zformulována tak, aby mimo jiné minimalizovala možnost podvodu a manipulace při hlasování.

A právě hrozba manipulace při hlasování – šlo o hlasy přidělené šesti národními jury, nikoli o televoting diváků – přiměla organizátory přistoupit k tomu, co uvádím níže a co L. Větvička komentuje takto (tentokrát nechávám originální verzi):

Pokud egzistuju taka pravidla, že si nikdo, enem nezavisly pozorovatel všimne, že 6 delegaci (Polsko, Gruzie, Azeři, San Marino, Crna Gora – ve výčtu mu chybí ještě Rumunsko-LS) je uplně blbych a hlasuje jinak, než bylo doporučene, pak žijeme v divnem světě.

Ano, žijeme v divném světě, pakliže má někdo potřebu uchylovat se k manipulaci. A pokud na to fungující systém upozorní a kompetentní lidé zjednají nápravu, jsou to oni, kdo je za to plísněn a obviňován z manipulace. Pozoruhodné.

L. Větvička se podivuje nad tím, že jenom nezávislý pozorovatel si všiml, že šest delegací je úplně blbých, neb „hlasovaly jinak než bylo doporučeno“. Typický produkt uvažování ochotného nekriticky přijímat konspirační teorie.

Dovolím si nabídnout trochu jiný úhel pohledu.

Regulérnost průběhu hlasování v ESC je přísně sledována a samotné hlasování probíhá na špičkové technologické úrovni, čehož zárukou je partner Evropské vysílací unie EBU pro hlasování - profesionálové z německé specializované firmy Digame mobil GmbH sídlící v Kolíně n/R. Kromě toho nad regulérností hlasování bdí auditoři společnosti Ernst & Young a s nimi soutěž "hlídá" výkonný supervizor EBU, letos Martin Österdahl.

Systémy společnost Digame mobile GmbH, které jsou navrženy tak, aby zpracovaly všechny příchozí hlasy v souladu s pravidly soutěže ESC, dokáží detekovat a vyloučit jakýkoli druh nežádoucího nebo neobvyklého chování při hlasování. Letos prokázaly svoji funkčnost.

Pravidla ESC týkající se hlasování počítají také s možnými problémy. Je v nich uvedeno, že pokud z jakéhokoli důvodu nelze z nějaké země použít výsledky poroty, vypočítá se náhradní výsledek podle výsledků národních porot zemí, jejichž výběr je předem schválen tzv. stálými službami EBU a Referenční skupinou pro ESC. (Pravidla také říkají, že nelze použít jako náhradní řešení výsledky hlasování diváků v dané zemi, a to v zájmu zajištění vyváženosti mezi oběma hlasováními – „50/50 balance“.)

Co se tedy v Turíně stalo? Zmíněná německá firma zjistila u šesti zemí nesrovnalosti a kompetentní orgány EBU musely konat - zcela v souladu se stanovenými pravidly. O žádnou rádoby senzaci, či snad důkaz, že EBU podvádí ve prospěch Ukrajiny, samozřejmě nejde.

EBU informovala o tomto problému krátce po půlnoci 15. 5. a zdůraznila, že bere jakékoli podezřelé pokusy o manipulaci s hlasováním v ESC nesmírně vážně a má právo takové hlasy odebrat bez ohledu na to, jak to ovlivní nebo neovlivní výsledek hlasování.

Kromě toho: problém se týkal hlasování (šesti) národních porot, nikoli hlasování diváků, přičemž po nuceném zásahu organizátora soutěže do přidělování hlasů od jury byla Ukrajina v této fázi sčítání hlasů čtvrtá. Na první místo ji vynesly až hlasy diváků z evropských zemí, Austrálie a Izraele. Tohoto hlasování (televotingu) se popisovaný problém netýká.

K nucenému přerozdělení hlasů po zjištění nesrovnalostí (irregular voting patterns) nepřikročili organizátoři proto, aby dostali Ukrajinu do čela tabulky, ale z důvodu uvedeného výše. Museli konat v souladu s pravidly.

Naznačuje-li L. Větvička v závěru svého článku, že všichni už před hlasováním věděli, že ukrajinský soutěžní příspěvek je nejlepší, pak se musím ohradit. Já jsem to před hlasováním nevěděl a ani jsem si to nemyslel. Respektuji ovšem názor většiny.