Několik poznámek k blogu Kateřiny Velíškové o ambasádě ČR v Izraeli

Kateřina Velíšková patří do tábora odpůrců přemístění českého zastupitelského úřadu v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. V článku z 29/4 nazvaném „Proč nepřesouvat ambasádu do Jeruzaléma“ vysvětluje proč.

Zastávám postoj přesně opačný, nicméně jsem rád, že ona ten svůj na internetu prezentovala. Nemám ambici ani schopnost ji přesvědčit, aby změnila názor (opačně to platí právě tak). Pouze se chci vyjádřit k několika větám, které se v jejím textu objevily.

VĚTA I

• KV: Město je nesmírně důležité politicky i nábožensky, a tak s ním plán OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947 počítal jako s odděleným subjektem pod mezinárodní správou, který nebude patřit ani izraelskému ani palestinskému státu.

Ano, plán OSN skutečně počítal s tím, že Jeruzalém (a jeho okolí včetně Betlema) nebude součástí ani jednoho z obou „nástupnických" států, ovšem pozor – nejednalo se v době, kdy byl plán schválen (listopad 1947), o stát izraelský a palestinský, nýbrž Palestina pod mandátní správou měla být rozdělena na stát židovský (který při svém vyhlášení 14. 5. 1948 přijal název Izrael) a na stát arabský (nikoli palestinský). To by byl z hlediska politické geografie stejný nonsens, jako kdyby se Československo rozdělilo v roce 1993 na Slovensko a Československo.

To, že svět dnes hovoří o „arabské části Palestiny“ (ve smyslu onoho plánu OSN 1947) je jednou z mnoha geografických nesprávností tohoto podivného světa a úspěchem palestinskoarabské propagandy.

V této pasáži ještě k Jeruzalému. Nestal by se součástí ani jednoho z obou států, kdyby arabská reprezentace Palestiny (a celý tehdejší arabský svět s ní) akceptovala onen plán OSN 1947. To se však nestalo, Arabové (v Palestině i mimo ni) odmítli přijmout existenci židovského palestinského státu, ten krátce po jeho vzniku vojensky napadli – a od toho okamžiku bylo zřejmé, že o vzniklých hranicích rozhodne výsledek války 1948/1949. Což se také stalo, jak Kateřina sama připouští v další větě, k níž se chci vyjádřit.

VĚTA II

• KV: Po válce v roce 1948 mezi Izraelem a armádami pěti arabských států připadl západní Jeruzalém Izraeli a východní Jeruzalém včetně Starého města Jordánsku.

Nejprve drobné upřesnění. Východní Jerzalém včetně Starého města nepřipadl Jordánsku, nýbrž Zajordánsku, které se teprve poté, co obsadilo zmíněnou východní část Jeruzaléma a teritorium, jemuž se dnes říká Západní břeh (dříve Předjordánsko, jinak též Judea a Samaří), přejmenovalo na Jordánsko. Mohli bychom se ptát, jakým právem získal stát - ležící v roce 1948 mimo území britského mandátu Palestina - část palestinské metropole Jeruzaléma (a část britské mandátní Palestiny)? Odpověď je zřejmá: získal tato území  válkou. Svět tuto skutečnost akceptoval a nový blízkovýchodní stát Jordánsko byl v roce 1955 přijat do OSN. Nebýt jeho nesmyslného zapojení do šestidenní války 1967, byl by dodnes součástí jeho teritoria východní Jeruzalém a Západní břeh.

VĚTA III

• KV: Po válce v roce 1967 Izrael zabral i východní část Jeruzaléma spolu se zbytkem Západního břehu Jordánu a Gazou.

Co znamená formulace „zabral i" (východní část …)? Že západní část ve válce také „zabral“? A co by se stalo, kdyby ji „nezabral“? (Kdyby se mu vojensky nedařilo.) Inu, zabralo by ji Zajordánsko (poté Jordánsko). To by bylo v pořádku? Hned vysvětlím, proč se takto ptám.

VĚTA IV

• KV: Přestože Izrael prohlásil, že východní část města (na rozdíl od ostatního území získaného ve válce) anektoval, obyvatelé východního Jeruzaléma získali pouze trvalý pobyt a nikoli občanství a tato anexe východního Jeruzaléma je viděna jakožto ilegální z pozice mezinárodního práva.

Porovnejme: když Zajordánsko připojilo ke svému území východní Jeruzalém (a dopustilo se barbarské devastace tamního židovského dědictví), svět tuto skutečnost de facto akceptoval (byť různé země měly z různých důvodů různé „výhrady“). Když Izrael připojil ke svému území východní Jeruzalém a zákonem garantoval ochranu všech svatých míst, přičemž náboženskou správu Chrámové hory svěřil muslimské nadaci Waqf, svět nepřestal vést hysterickou kampaň s donekonečna opakovanou mantrou, že Izrael porušil mezinárodní právo. A Zajordánsko připojením východního Jeruzaléma ne? Proč to v případě Zajordánska nevadilo a v případě Izraele totéž vadí?

OTÁZKA NA ZÁVĚR

• LS: České ministerstvo zahraničí na svých internetových stránkách sdělilo (naposledy 25. dubna 2018), že uznává Jeruzalém v hranicích z roku 1967 jako hlavní město Izraele. Tedy tzv. západní Jeruzalém. Pak se tedy ptám, co brání přemístění našeho velvyslanectví do tohoto západního Jeruzaléma už nyní? Vždyť ten by „zůstal“ hlavním městem Izraele, i kdyby byl ustaven „stát Palestina“ s hlavním městem východním Jeruzalémem. To přece není „nic proti ničemu“, tak proč takový odpor? To postrádá logiku. (Dalo by se pochopit, že kdyby Izrael trval na tom, že ambasáda ČR musí být ve východním Jeruzalémě, Praha by v souladu se svojí politikou právem namítala: To nemůžeme, východní Jeruzalém je v naší koncepci „rezervován“ pro „Palestinu“. Ale takto?)

PS: Kateřina také píše, že případný přesun (ambasády do Jeruzaléma – LS) by mohl znamenat ochlazení vztahů s některými z arabských států, které jednostranný přesun bez širšího řešení dalších problémů kategoricky odmítají. Odmítají proč? Počítají snad s tím, že po nastolení míru mezi Izraelem a palestinskými Araby západní Jeruzalém už nebude izraelským hlavním městem?