Nehorázný požadavek íránského prezidenta

Poté, co v Teheránu zemřela mladá žena v souvislosti se zadržením mravnostní policií kvůli tomu, že neměla řádně uvázaný muslimský šátek, vypukly v zemi protesty, které si vyžádaly řadu mrtvých.

Obětí, jejíž případ vyvolal odpor veřejnosti, byla 22letá Mahsa Aminiová. Třináctého září ji „strážci cudnosti“ zadrželi, o dvě hodiny později byla odvezena v kómatu z policejní detence do nemocnice, kde šestnáctého září zemřela.

Také o jejím případu chtěla hovořit moderátorka CNN Christiane Amanpourová s íránským prezidentem Raísím, který je v New Yorku, kde přednesl projev před Valným shromážděním OSN. K rozhovoru nedošlo kvůli nehoráznému požadavku íránského prezidenta.

Netřeba chodit kolem horké kaše. Šlo o hidžáb, muslimský šátek.

Zde připomeňme, že když před několika dny natáčela s Raísím interview moderátorka amerického TV kanálu CBS News Lesley Stahlová, byla nucena vzít si hidžáb. Je to vůči ní absurdní požadavek, ale budiž. Setkání se konalo v Teheránu, s přimhouřením obou očí můžeme říci „jiný kraj, jiný mrav“. I když slušní a alespoň trochu tolerantní mocipáni by nevnucovali svůj „dress code“ cizincům, jenomže něco takového nemůžeme v případě fanatických šíitských představitelů očekávat.

Jak se ale ukázalo, respektují-li lidé ze Západu pravidla hostitelů, neznamená to, že stanou-li se z hostitelů hosté, budou na oplátku respektovat pravidla platná v hostitelské zemi. Christiane Amanpourová na svém Twitteru 22. září podrobně popsala okolnosti toho, proč se rozhovor neuskutečnil.

Moderátorka připomněla, že Íránem se šíří protesty a ženy v reakci na smrt Mahsy Aminiové pálí své hidžáby; podle organizací pro lidská práva bylo při protestech zabito osm lidí. „Včera večer jsem měla v plánu zeptat se na toto všechno a další věci prezidenta Raísího,“ napsala novinářka a dodala, že po týdnech plánování rozhovoru a osmi hodinách technických příprav (překladatelské zařízení, nastavení světel a kamer), když už bylo vše připraveno, se prezident neobjevil.

Po 40minutovém čekání se dostavil prezidentův pobočník a oznámil, že Raísí nadnesl, aby si Amanpourová (která byla dosud prostovlasá) vzala šátek. Prý s ohledem na probíhající svaté měsíce (dle muslimského kalendáře). Novinářka zdvořile odmítla. Řekla: „Jsme v new Yorku, kde neexistuje žádný zákon ani tradice týkající se nošení šátků.“ Poukázala na to, že žádný předchozí íránský prezident po ní nic takového nežádal, když dělala rozhovor mimo Írán. Pobočník ovšem opakoval, že rozhovor se neuskuteční, pakliže si Amanpourová nevezme hidžáb. Tvrdil, že jde o „věc respektu“ a poukázal na „situaci v Íránu“ – ve zjevné narážce na protesty, které zemi zachvátily. Moderátorka znovu řekla, že s touto bezprecedentní a nenadálou podmínkou nemůže souhlasit. Výsledek: z rozhovoru sešlo.

Tato story je výmluvná, příznačná a varující. Znovu připomněla, jak si íránský režim představuje vzájemný respekt ve vztahu ke svobodnému světu. Naše ženy budou nosit hidžáb u nich - i u nás doma. A nějaký kompromis z jejich strany? Veškerý žádný. Dle vzorce: nebude hidžáb, nebude interview.

A pak režimu ajatolláhů věřte, když jde ne o šátek, ale o jeho jaderný program.

•

FOTOODKAZ:  Christiane Amanpourové a prázdná židle, na které měl sedět íránský prezident. Seděl by, kdyby se mu novinářka podrobila. Neudělala to – a zachovala se správně./ZDE