Nechtěl, ale musel

• Izrael je na tapetě. Někdy to působí tak, že zatímco zvěrstva Islámského státu dokážou veřejnost šokovat, na podobné činy Hamasu v Pásmu Gazy je nahlíženo s mnohem větší shovívavostí, ne-li přímo s nezájmem. 

Vraždy novinářů Jamese Foleyho a Stevena Sotloffa, zhusta prezentované jako „popravy“, otřásly každým normálně uvažujícím člověkem všude na světě. Červencové vraždy, prezentované taktéž jako „popravy“, osmnácti palestinských Arabů, k nimž později přibylo dalších devět, spousta lidí kolem nás pouze vzala na vědomí.

Propaganda podvědomě zapůsobila: agresorem je v představě většiny povrchních konzumentů mediálního zpravodajství Izrael, který okupuje, bombarduje a utlačuje nebohé „Palestince“ - a veřejné vraždění Arabů Araby (muslimů muslimy) je vlastně jen epizoda.

Kdyby se něčeho podobného dopustili Izraelci, tedy kdyby veřejně, teatrálně a prakticky bez soudu postříleli Araby, byla by to jiná káva (pro média libující si v protiizraelské masáži).

„Popravení“ se provinili podle Hamasu tím, že byly kolaboranty nepřítele, tedy Izraele. Na veřejné mínění na Západě to mohlo zapůsobit tak, jak Hamas potřeboval: byli špiony agresora, a tak se není čemu divit. Vlastně si smrt si zavinili sami. Jsme přece ve válečné zóně.

Skutečnost je ale jiná.

Izrael ústy jednoho svého zpravodajského důstojníka ze služby Šabak (Šin Bet) novinám Times of Israel sdělil, že ani jeden z popravených nebyl jeho informátorem. Ani být nemohli. Všichni se v době protiteroristické operace Protective Edge nacházeli v gazském vězení – a tudíž sotva mohli mít a předat izraelské straně relevantní informace. Důstojník je přesvědčen, že veřejné vraždění slouží jednoduše jako odstrašující prostředek Hamasu.

K záležitosti se vyslovil také Tawfiq Tirawi (E), člen ÚV Fatahu a bývalý bezpečnostní šéf Palestinskoarabské samosprávy na Západním břehu. V televizním vyjádření neskrýval své rozhořčení:

„Kdo jsou ti lidé, kteří byli popraveni,“ zeptal se a odpověděl: „Někteří z nich byli důstojníky bezpečnostního aparátu Palestinské autonomie.“

Pak se obrátil na Hamas:

„Soudili jste je? Vyslýchali jste je? Kde je jejich doznání? Anebo jste prostě přivedli ty, kdo kdysi vyšetřovali muže Hamasu a popravili jste je? Proč? Pod jakou záminkou?“

Tirawi řekl, že nechtěl přirovnat Hamas k Islámskému státu, ale hned to udělal. „Jaký je (mezi nimi) rozdíl? Jaký je rozdíl mezi někým, kdo řeže (lidem) hlavy a mezi tím, kdo je střílí?

Obě skupiny, Islámský stát i Hamas, obvinil z vraždění.

Zdá se, že vztahy mezi Hamasem a Fatahem, jejichž představitelé si před několika měsíci padli kolem krku a vytvořili „vládu národního usmíření“, jsou s postupujícím časem méně a méně idylické.

Nejspíš nás čeká nejedno překvapení. Upřímně řečeno, nikoli neočekávatelné.