Návrh pro prezidenta

Institut Václava Klause jistě není součástí pomyslné Pražské kavárny. O to víc mnohé překvapila jeho kritika letošního inauguračního projevu Miloše Zemana. Bylo to ale až tak překvapivé?

Ne tak docela. Kdo během televizního přenosu sledoval Klausovu „řeč tváře“, mohl ledacos vytušit. Málo platné, VK nemá „nemimiku“ pokerového hráče. Proto mě stanovisko Institutu „Nedůstojný inaugurační projev Miloše Zemana“ z 8/3 nikterak nešokovalo. Spíše naopak – přijde mi jako logická reakce.

Jistě nelibě znělo vyjádření Institutu uchu prezidenta a lidem z jeho nejbližšího týmu. Zatím jsem na přímou odezvu nenarazil (psáno v sobotu 10/3 po osmé večer), což neznamená, že neexistuje; pouze jsem zaznamenal vyjádření Jiřího Ovčáčka na Twitteru, že

• přímo volený prezident je odpovědný občanům. Inaugurační projev byl proto určen vyhradně občanům! Pak nepřekvapí, že někteří politici mručí.

Tady bych si dovolil pana mluvčího upozornit, že Miloš Zeman byl sice zvolen občany, což snad nikdo nezpochybňuje, nicméně jeho inaugurační projev nemůže být v žádném případně „určen výhradně občanům“. Jistěže také jim, ale rovněž i politikům. Z prostého důvodu, na který se občas zapomíná: prezident hovořil nikoli na náměstí k zástupu svých příznivců, ale k zákonodárcům na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Ta byla výjimečná v tom, že se nekonala na půdě zákonodárného sboru, ale v sídle prezidenta. Nicméně bylo to zasedání parlamentu. Vyloučit tudíž politiky ze seznamu adresátů Zemanovy řeči z výše uvedeného důvodu nelze. Bylo by to porušení principů, na nichž je česká demokracie – demokracie parlamentní republiky – založena.

Jiří Ovčáček by se měl před psaních svých tweetů občas zamyslet.

Kritiku inauguračního projevu, a nejen kvůli tomu, co bylo napsáno na webu Institutu Václava Klause, můžeme interpretovat také tak, že Miloš Zeman nastartoval své druhé období doslova katastrofálně. Když mu ani inaugurační projev a slavnostní chvíle s ním související nezabránila v tom, aby nenechal pomstychtivost a ješitnost „cloumat svým majestátem“, co můžeme očekávat zítra, pozítří – v dalších měsících a letech?

Rozhodně můžeme zapomenout na všechna smířlivé sliby,  které jsme slyšeli v předvolebních vyjádřeních prezidenta. Vzpomněl jsem si na slova prezidenta Beneše z léta 1948, kdy už bylo „po všem“ - po bolševickém převratu z února toho roku:

• Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím, že lžou všichni bez výjimky, kdo je komunista, je lhář – je to společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho ujišťování mně i Masaryka bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.

Zhodnocení těchto slov – i ve vztahu k MZ – nechám na čtenářích.

Má ale Miloš Zeman šanci alespoň částečně se rehabilitovat v očích těch, kdo se k němu staví kriticky? Jistěže. Vím jak. V inaugurační řeči Miloš Zeman řekl, že

• … prezident prezidentovi nejlépe rozumí.

Nemám důvod obsah citovaného postřehu zpochybňovat. Dalo by se takovéhoto vzájemného porozumění  mezi ním a prezidentem jiného státu nějak smysluplně využít? Věřím, že ano – a předkládám prezidentovi následující návrh:

Vydat se co nejdříve po ruských prezidentských volbách do Moskvy a požadat prezidenta Putina, třeba v rámci vřelé gratulace po jeho znovuzvolení (o kterém nepochybuji), o otevření té části sovětských (dnes ruských) archivů, která by mohla skrývat tajemství týkající se smrti Jana Masaryka. Pokud by se mu to podařilo a česká veřejnost by se konečně dozvěděla pravdu o sovětském angažmá v této věci (ať už by byla jakákoliv), byl by to pravděpodobně nejužitečnější počin Zemanova prezidentství.

A v očích mnohých z nás by si vylepšil reputaci.