Národní tragédie v Egyptě

Země je v šoku. Prokletá 85. minuta – a bylo po nadějích. Do konce osmifinálového zápasu už nikdo z Faraonů soupeři z JAR gól nevsítil a stalo se to, co představovalo nejděsivější noční můru.  

Egypt byl vyřazen z fotbalového mistrovství Afriky, jehož je hostitelem. Taková potupa!

On se ten podnik vlastně nefiguruje v análech jako mistrovství Afriky; jde o Africký pohár národů, anglickou zkratkou AFCON. Ale na tom nesejde.

Kdo zná egyptský národ, ví, jak moc tam milují fotbal. S jakým zápalem ho sledují. Zaznamenal jsem to bezpočtukrát, ať už v rámci jejich Premier League, nebo mezinárodních klání. Například loni (2018) během mistrovství světa v Rusku. Obrovské nadšení – a když Egypt skončil poslední ve skupině A, neb podlehl všem svým soupeřům (Uruguayi 0:1, Rusku 1:3 a Saúdům 1:2), dostavil se smutek, rozčarování, zklamání.

Jenomže to byl boj s těmi nejsilnějšími na světě. Ale AFCON, to je něco jiného. Rovní s rovnými, domácí africká i egyptská půda. Očekávání byla velká.

AFCON 2019 se měl původně konat v Kamerunu. Země má ale několik handicapů. Především: nestíhala stavebně. Pak je to teror (Boko Haram) a v neposlední řadě separatistická krize na jihozápadě (Ambazonijská válka). A tak byl na poslední chvíli, začátkem ledna 2019, vybrán Egypt jako nová hostitelská země.

Za zmínku stojí, že ač státem rozvojovým, má Egypt k dispozici velké stadiony, z nichž se AFCON koná na šesti:

• v  Káhiře  na třech … Cairo International Stadium (kapacita 75 tisíc), Stadion 30. června a Al Salam Stadium (oba 30 tisíc)
• v  Alexandrii  (necelých 20 tisíc)
• v  Suezu  (27 tisíc)
• v  Ismáílíji  (18 a půl tisíce)

Faraoni, jak se egyptský národní tým jmenuje, a spolu s nimi celá země, troufnu si tvrdit, že i s prezidentem Sisim, chovali v srdci tajnou myšlenku, které bezmezně věřili. Že Egypt bude doma triumfovat.

Zprvu bylo vše na nejlepší cestě. Neopakoval se neúspěch z ruských stadionů během loňského MS. Egypt všechny tři soupeře ve skupině porazil (Zimbabwe 1:0, DR Kongo a Ugandu shodně 2:0), stanul v čele skupiny – a přišel první (a bohužel také poslední) „den D“: 6. červenec. Soupeřem Faraonů byl výběr Jižní Afriky. Stadion Cairo International byl vyprodán, úžasné představení mohlo začít.

První poločas – bez branek. Rozhodne druhý? Rozhodl. Pět minut před koncem základní hrací doby stadion i při teplotě kolem třiceti stupňů jako by zamrzl. Jihoafričan Lorch překonal egyptského gólmana a v tu chvíli se naděje Faraonů na postup vážně otřásla. Žila do času 90+4, nestalo se ale nic, co by ji vzkřísilo. Egyptský sen, že doma vyhrají Africký pohár národů se rozplynul. Odletěl na západní břeh Nilu a zmizel kdesi ve stínu pyramid.

Je mi to osobně líto. Přál jsem egyptské reprezentaci úspěch. Aby si fanoušci po celé zemi doma užili vavříny vítězství. Aby měli další důvod pro radost ze života. Aby se jim zvedlo zdravé národní sebevědomí (vzpomeňme na Nagano 1998). Aby mohli být na své hvězdy z Liverpoolu a Arsenalu, a samozřejmě na všechny ostatní, náležitě hrdí.

Toto mé přání zůstalo tentokrát nesplněno. I takový je někdy sportovní svět.  Egypt místo triumfu okusil hořkost národní fotbalové tragédie.

•

FOTOODKAZY/ 6. 7. 2019 – Utkání Egypt vs JAR

Šokovaná fanynka na káhirském stadionu.   KLIKNĚTE ZDE

Všeříkající záběr: zoufalý Warda (Egypt), vděčný Mkhize (JAR).   KLIKNĚTE ZDE

... zklamáním se netají ani autor článku. Zde na hotelovém pokoji na jihu Egypta při sledování  fotbalového MS 2018. (Foto: Archiv autora)