Naděje pro Meriam. A co Greste?

• Měl jsem v pondělí (23/6) narozeniny a byl to ten nejkrásnější dárek. Tedy pokud ji súdánské úřady a tamní šariatská justice už nechá na pokoji.

Píšu samozřejmě o Meriam Išagové, mladé mamince dvou malých dětí (batole + kojenec), kterou, jak jsme se dozvěděli, propustili na svobodu (přesněji z vězení). Píše o tom australský web Newscom.aus (kvůli časovému posunu už s datem 24/6):

Její úděl mi mimořádně ležel na srdci, podepsal jsem dvě petice za její záchranu – a shodou okolností právě včera jsem nad jejím osudem přemýšlel a říkal si, co s ní bude dál. Jak dlouho bude s dětmi v kriminále, navzdory tomu, že podle zákonů civilizovaného světa žádný zločin nespáchala.

Ne tak ovšem podle středověkých zákonů, k nimž se hlásí vyznavači Alláha, Proroka a svaté knihy Koránu. Šariatský soudce usoudil, že, ač se sama cítí být jako její matka křesťankou (ortodoxního etiopského vyznání), je vlastně muslimkou (po otci, který ovšem rodinu v době jejího dětství opustil) a tím, že si vzala za manžela křesťana, s nímž má ony obě děti, dopustila se nepovoleného nemanželského sexuálního styku, neboť její manželství jako domnělé muslimky s křesťanem nebylo úřady uznáno (za což byla odsouzena ke 100 ranám bičem či holí) a co horšího, tím že spáchala zločin apostáze (odpadlictví od islámské víry), byla odsouzena k trestu smrti oběšením.

Zní to všechno jako zlý sen, zejména lidem jakýmkoli náboženstvím absolutně nedotčeným, a navíc je to všechno (obvinění vůči ní) samozřejmě nesmysl: Meriam je právoplatně vdaná a jak sama opakovaně prohlásila, je křesťanského, nikoli muslimského vyznání. To jí ale nebylo u šariatského soudu nic platné. Tam platí jiná logika.

Nezbývalo, než aby se do věci vložilo mezinárodní společenství – formou protestů, petic, intervencí. Vycházejících nejen od nás, obyčejných lidí, ale také od renomovaných a respektovaných světových politiků. Britský premiér Cameron: Způsob, jakým je s ní zacházeno, je „barbarský a nemá místo v dnešním světě“ (barbaric and has no place in today´s world).

Zbývá doufat, že toto společné úsilí přineslo dobré ovoce. Pokud se ukáže, že ano, pak je to pro nás, komu není lhostejné, jaké zrůdnosti se dějí za hranicemi svobodného světa, velkým povzbuzením. Opět se potvrdí, že naše angažmá má smysl. Pokud se podařilo zachránit Meriam svobodu a život, pokud se dvěma malým dětem podařilo zachránit jejich nevinnou matku, pak měly všechny iniciativy v její prospěch smysl.

Boj na tomto poli ovšem nekončí.

Právě dnes (23/6) jsme se dozvěděli další znepokojivou zprávu. K mnohaletým trestům vězení (7 a 10 let) byli v Egyptě odsouzeni novináři a jiní pracovníci televizní stanice Al Džazíra. Za údajnou podporu Muslimského bratrstva a šíření nepravdivých informací v jeho prospěch. Jedním z nich je i Peter Greste, občan Austrálie, jejíž vláda je verdiktem šokována a zděšena.

Nejen ona.

Také jsem čekal, jako obžalovaní a všichni, kdo proces v Káhiře sledovali, že je to všechno nedorozumění a omyl a že Greste a spol. budou prouštěni. Nestalo se tak a nový egyptský režim vedený maršálem v. v. Sisim má první vážný mezinárodní problém. Nikoli nepodobný tomu, jaký měla súdánská vláda v případě Meriam. Západní svět rozhodně nebude k takovémuto očividnému zneužívaní justice mlčet.

Rozhodně ne australský premiér Tony Abbot, který v Gresteho prospěch loboval přímo u prezidenta Sisiho. Řekl mu, sám jako bývalý novinář, že Greste mohl reportovat o Muslimském bratrstvu, nikoli ho podporovat. A dodal, že to, jaký bude verdikt, nezůstane bez vlivu na PR nové egyptské vlády. „Udělal jsem to tak jasně, jak jen jsem mohl a myslím, že mě (Sisi) pochopil,“ uzavřel australský ministerský předseda.

Uvidíme. Greste a spol. se ještě mohou odvolat. Budou-li intervence v jejich prospěch stejně intenzivní jako v kauze Meriam, snad mají naději. Pokusit se o to Západ každopádně musí.