Na okraj venezuelské krize (Aktualizováno)

Maduro, nebo Guaidó? To je, oč tu běží. Koho podpořit? Obecnější úvaha: je správné postavit se zvolenému prezidentovi? Půjdu ještě dál: je správné podpořit pučisty? Není to sice případ Venezuely, ale někdy ano.

Můžeme se zeptat i jinak: Allende, nebo Pinochet? Když nebude nic mezi tím, jenom jeden nebo druhý. Kdo má vaše sympatie?

Podobné dilema mnozí řešili v roce 2013 v rámci Druhé revoluce v Egyptě. Legitimně zvolený islamista Mursí, nebo „pučista“ Sisi? Svět, život ani politika nejsou černobílé. Pro někoho byl Sisi pučista, třeba pro Erdogana v Turecku, pro jiného zachránce země před vládou islamistů kolem Muslimského bratrstva a její politické divize, strany Svoboda a spravedlnost.

Pro člověka vyznávajícího demokratické principy jsou podobné situace do jisté míry noční můrou. Ovšem pouze do okamžiku, než si uvědomí souvislosti. Kdyby se záchranáři stritně řídili zásadou nedotknutelnosti soukromí, kolik lidí v nouzi by přišlo o život? Jistě: za normálních okolností platí posvátné demokratické principy, jenomže: byly v Chile 1973 normální okolnosti? Nebyly. Allende vedl zemi do rudé záhuby. Proto jsem podpořil Pinocheta (aniž bych souhlasil se vším, co se pak za jeho vlády dělo).

Byl v roce 2013 v Egyptě normální okolnosti? Nebyly, když miliony lidí protestovaly proti režimu islamisty Mursího. Proto jsem podpořil Sisiho (aniž bych nutně souhlasil se vším, co se nyní v Egyptě děje).

Jsou nyní ve Venezuele normální okolnosti? V žádném případě. Tamní situaci takto vysvětluje venezuelská žurnalistka Kim Yavnézová, toho času na studiích v Dánsku, na stránkách českého portálu iRozhlas.cz (4. 2. 2019):

IROZHLAS: Venezuela je teď v situaci, kdy má prakticky dva prezidenty. Na jedné straně je Nicolás Maduro s podporou armády. Na druhé Juan Guaidó, za kterým stojí Národní shromáždění a který pro mnoho lidí představuje naději na změnu. O tom, kdo je legitimní lídr země, se vedou mnohé debaty, často ale vedou zpět k jarním prezidentským volbám. Proč?

K. Y.: To, co se momentálně děje ve Venezuele, není nic jiného než ústavní odezva na protiústavní jednání. V současnosti máme ve Venezuele lidem zvolené Národní shromáždění a Madurem ustavené Ústavodárné shromáždění, které vzniklo v roce 2017 ve snaze potlačit opozicí vedený parlament.

Podle naší ústavy takové shromáždění vzniknout může, dvě věci ale musí proběhnout ještě předtím: první z nich je referendum, ve kterém se občané musí vyslovit pro, nebo proti takovému kroku. Druhá věc je ta, že pokud občané vznik nového Ústavodárného shromáždění odhlasují a takové shromáždění vznikne, prezident musí odstoupit. Ani jedno z toho se ale nestalo.

IROZHLAS: Takže by se Maduro tak jako tak musel vzdát své funkce?

K. Y.: Ano. Protože chce, aby se přepsala ústava. Podle té současné se navíc prezidentské volby měly konat v prosinci a mělo je vyhlásit lidem zvolené Národní shromáždění. Nakonec se ale konaly v květnu a ohlášeny byly Ústavodárným shromážděním až v dubnu. Většina opozičních stran se nemohla účastnit, někteří lídři byli zadrženi. Loňské prezidentské volby jsou tak považovány za podvod kvůli celému procesu, který k nim vedl a který je protiústavní. To je také důvod, proč 20. května 2018 mnoho lidí nevolilo.

To, že Maduro lže, když říká, že odvolilo 10 milionů lidí, koneckonců potvrdila i externí společnost, která poskytovala technické zázemí voleb. Když se pak Maduro prohlásil za prezidenta a 10. ledna začal nové funkční období, stal se z něj uzurpátor moci. Maduro navíc složil přísahu před nejvyšším soudem, ne před parlamentem, jak vyžaduje ústava.

IROZHLAS: Co ale Guaidó? Proč je pro mnohé těžké uznat ho za legitimního prezidenta země?

K. Y.: Někdy se nepravdivě píše, že je „samozvaným“ prezidentem. Tím, že Maduro začal uzurpovat moc, umožnil spuštění ústavního procesu, během kterého se má moci chopit současný předseda Národního shromáždění – což je v současné době Guaidó. 23. ledna se tak stal prozatímním prezidentem a do 30 dní by měly být vyhlášeny nové volby, což je ovšem podmíněno tím, že Maduro nebude dál uzurpovat prezidentství. Takže k volbám asi jen tak nedojde.

Podle venezuelské ústavy jde tedy o přechodný proces, který má za cíl obnovu demokracie v zemi, a Guaidó teď musí stát v čele tohoto procesu, vyhlásit volby – pokud to půjde – anebo se nějak vyrovnat s tím, že Maduro nezmizí.

Po seznámení se s tamní situací, nejen na základě výše citované části rozhovoru, jsem se rozhodl podpořit Guaidóa. Proti Madurovi. Tak jako kdysi Sisiho proti Mursímu a Pinocheta proti Allendemu.

-------

Technická poznámka: Tento článek měl uzávěrku 4. 2. 2019 ve 12:10 SEČ, ovšem vzhledem k pravidlům o vkládání příspěvků na blog iDNES mohl být zveřejněn až po půl třetí odpoledne téhož dne. Shodou okolností v té době oznámili čeští vládní představitelé, že kabinet ČR uznává J. Guaidóa za prozatímního prezidenta Venezuely. Tímto prohlašuji, že rozhodnutí Babišovy vlády nemělo na můj příklon k JG žádný vliv, neb jsem tak učinil již dříve a nezávisle na vládním rozhodnutí.