Na okraj skandálního chování české strany k zástupcům Čínské republiky

Ve čtvrtek 28. března jsem se dostal k internetovému zpravodajství až pozdě večer. Sotva jsem začal surfovat na serverech, přišel šok. V podobě reportu o skandálním počinu ministryně Novákové vůči zástupcům Tchaj-wanu.

Vykázání reprezentantů Čínské republiky (ROC) ze „setkání se členy diplomatického sboru, které každoročně připravuje sekce zahraničního obchodu MPO vedená náměstkem Vladimírem Bärtlem“ (abych citoval oficiální vyjádření ministerstva) mě osobně urazilo. Na rozdíl od oficiálního postoje ČR uznávám politiku dvou Čín – vedle kontinentální ČLR považuji za samostatný a suverénní stát také Čínskou republiku. Neboť je to geopolitická a historická (poválečná) realita. Nevidím sebemenší důvod, proč by nemohly existovat vedle sebe  dva čínské státy, existují-li dvě Koreje (KLDR a Korejská republika), které jsou mezinárodně uznány. Dříve existovaly také dva Vietnamy a dvě německé republiky, SRN a NDR.

Tak proč ne dvě Číny (když navíc jedna z nich je nyní demokratická)?

Na celém skandálu je zajímavá ještě jedna okolnost. V tiskovém prohlášení ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) se píše, že těchto setkání se reprezentanti Čínské republiky účastní již 19 let. Z toho lze vyrozumět, že nikdy předtím vykázáni nebyli. Až letos. Z jakého důvodu? „Proti jejich přítomnosti se na akci ohradili zástupci Čínské lidové republiky,“ čteme v prohlášení ministerstva z 28. března. Načež se vysoká představitelka „suverénní“ České republiky zasadila o to, aby zástupci Tchaj-wanu setkání opustili. Prý tím bylo zabráněno diplomatické roztržce.

Skromná podotázka: Během uplynulých devatenácti let Číňanům (ČLR) přítomnost zástupců ROC nevadila, anebo se těchto setkání  neúčastnili?

Diskutabilní je také argument ministerstva, že zmíněná akce byla určena pro diplomaty, kterými prý členové Ekonomické a kulturní kanceláře Tchaj-wanu nejsou. Za prvé, jak to, že to v minulosti nevadilo, když setkání se členy diplomatického sboru se koná každoročně a zástupci ROC se ho také každoročně účastní? Za druhé, podle webu  Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře tato " funguje jako zastupitelský úřad Čínské republiky na Tchaj-wanu (ROC)", přičemž její šéf má titul "ambasador" (Joey Wang), byť nejde o velvyslance zastupitelského úřadu na úrovní velvyslanectví.

A dále, Česká republika sice ROC neuznává, ale její nemalé investice (viz níže) ochotně přijímá. Nezasloužili by si reprezentanti ROC z principu  slušnější zacházení?  Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém vyjádření uvádí, že ho "tato situace velice mrzí" (rozuměj: to, co se stalo).  Tak proč se ministryně podvolila arogantnímu nátlaku velvyslance komunistického režimu?

Podle serveru Hlídací pes, který o této hanebnosti informoval zřejmě jako první, měl velvyslanec komunistické Číny říci, že odchod zástupců Tchaj-wanu ze setkání je „v zájmu hladké cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny“. Nepřipomíná to prachsprosté politické vydírání?

Často slýcháme, nakolik prý Česká republika ztrácí suverenitu tím, že je členskou zemí Evropské unie. Toto specifické smluvní omezení suverenity má ale svoji logiku, asi jako ztráta „svobody“ při vstupu do manželství. Neděsí mě zdaleka tolik jako poklonkování čínskému komunistickému režimu, což se projevilo už několikrát: řadou servilních vyjádření prezidenta Zemana na adresu ČLR (tváří v tvář tamní realitě v oblasti lidských, občanských a politických práv a svobody), tzv. prohlášením čtyř z roku 2016, zbabělým chováním některých politiků ve vztahu k tibetským exilovým zástupcům a nyní vypoklonkováním zástupců Tchaj-wanu ze setkání, jehož tématem byla ekonomika (investice). Jako demokraticky smýšlející Čech se stydím.

Pikantní, leč příznačné je, jak uvádí Hlídací pes, že ROC je v ČR významnějším investorem než ČLR. K roku 2017 působilo v ČR 33 tchaj-wanských investorů s projekty přesahujícími miliardu eur a bezmála 17 tisíci vytvořených pracovních míst. Naproti tomu, podle údajů agentury CzechInvest, komunistická Čína mezi lety 1993 – 2017 představila 18 investičních záměrů v souhrnné výši 6,7 miliardy korun, které zde vytvořily či vytvoří bezmála tři tisíce nových pracovních míst.

Ale i kdyby tomu bylo obráceně, nelze chování naší strany vůči zástupcům Čínské republiky na onom setkání hodnotit jinak, než jako neslušné, ostudné, odsouzeníhodné, skandální. Nehodné reprezentantů suverénního demokratického státu. Jistě – eurohujerství, zejména to přehnané, je trapné. Co ale soudit o tomto druhu „sinohujerství“, z něhož se při pohledu na odvrácenou stranu čínského komunistického režimu zvedá slušnému demokratovi žaludek?