Na okraj přírodní katastrofy v Íránu

Překvapivé u zemětřesení, které postihlo pomezí Iránu a Íránu v neděli 12/11, byla rychlost, s jakou byly v Íránu ukončeny záchranné práce. V médiích jsme se dočetli, že k tomu došlo praticky den poté, v pondělí 13/11.  

Což je přinejmenším neobvyklé, neboť zkušenost říká, že lidé dokáží přežít pod troskami i několik dnů. Je to ovšem případ od případu závislé na konkrétních podmínkách.

Dalším překvapením, o němž psala i česká média, bylo odmítnutí zahraniční pomoci s tím, že ji Írán nepotřebuje. Tytéž zprávy ovšem referovaly o tom, že situace na místě nepůsobila dojmem, že by bylo vše OK a postižená oblast žádnou pomoc nepotřebovala.

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že pro postižené je vždy štěstím, když se v relativně blízké vzdálenosti nacházejí technicky vyspělé státy, které mohou poskytnout účinnou profesionální pomoc velice brzy po katastrofě. Že má v těchto případech každá ušetřená hodina cenu zlata, netřeba dodávat.

V oblasti Středního východu je takovým státem Izrael. Disponuje špičkovou záchranářskou technikou i logistikou. Včetně obří vojenské polní nemocnice, která se skvěle osvědčila při zemětřesení 2015 v Nepálu. Její personál čítá 230 odborníků, kapacitu má šedesát lůžek a denně je s to ošetřit v ambulantní péči dvě stovky pacientů. Netvrdím, že právě tuto nemocnici by v Íránu potřebovali, ale jsem si jist, že okamžitá izraelská pomoc by nebyla bez užitku. Pro obyčejné lidi.

Tak jako v Turecku v říjnu 2011. Podobnost se současnou katastrofou v Íránu je v intenzitě otřesů (tehdy 7,2, nyní 7,3 st.) i v počtu obětí: mrtvých bylo na obou místech přes pět set. A ačkoli Ankara měla tehdy s Jeruzalémem politické vztahy na bodu mrazu (kvůli incidentu na lodi Mavi Marmara 2010), o izraelskou pomoc navzdory tomu požádala.

Když už jsem zmínil toto turecké zemětřesení, musím uvést také další důležité srovnání: záchranné práce byly v Turecku oficiálně ukončeny až šestý den po katastrofě (29/10), a že živého člověka se podařilo nalézt v jednom výjimečném případě po 91 hodinách.

Zpět do Íránu. S jistou mírou nadsázky lze konstatovat, že sotva se svět probral z ohromení a začal nabízet pomoc, bylo po všem. Konkrétně: izraelský premiér Netanjahu ve videovyjádření (viz níže), které jeho úřad umístil na You Tube ve středu 15/11, uvedl, že o den dříve vydal instrukce, aby jeho země nabídla lékařskou pomoc obětem katastrofy prostřednictvím Červeného kříže. Jak to dopadlo? Jako vždycky: zatímco Íránci za nabídku ostatním státům zdvořile poděkovali, izraelskou pomoc okamžitě odmítli. O čem to svědčí? Podle nejmenovaného činitele z Uřadu premiéra, kterého citoval web Times of Israel, „o pravé tváři íránského režimu“. Dalo by se to říci i jinak, méně diplomaticky.

Šéf izraelské vlády na zmíněném videu adresoval Íráncům a světu několik pozoruhodných myšlenek, které si nyní připomeňme. Jako kontrast k nenávistnému chování teheránského režimu.

V úvodu Netanjahu říká, že byl sklíčen, když viděl obrázky tohoto silného zemětřesení na íránsko-irácké hranici. „Viděl jsem matky a otce hledající své děti, děti pohřbené pod troskami v důsledku tohoto strašlivého zemětřesení,“ konstatoval a pokračoval:

„Jako otec, jako Izraelec, jako Žid jsem chtěl pomoci. Proto jsem včera vydal pokyn, aby Izrael nabídl lékařskou pomoc obětem této katastrofy prostřednictvím Červeného kříže. Izrael nemá žádné spory s lidem Íránu. Nikdy jsme neměli. Rozpor máme pouze s krutým íránským režimem, režimem, který dělá ze svého národa rukojmí a který vyhrožuje našemu národu vyhlazením.“

Dále premiér připomněl, že v uplynulých letech poslal Izrael humanitární pomoc do celého světa: na Haity a Filipíny, do Mexika a na mnoho dalších míst zasažených katastrofou. Zmínil také tisíce Syřanů u izraelských hranic, zraněných v tamní občanské válce, kterým Izrael poskytuje pomoc.

„To všechno děláme z jednoho důvodu: děláme to proto, že je to správná věc,“ pravil Netanjahu a dotkl se citlivého místa: „Příliš často v dějinách mého národa svět selhal, když měl udělat správnou věc. Proto jsme obzvlášť vnímaví, když jde o pomoc potřebným.“

Své vystoupení uzavřel Netanjahu slovy: „A dnes izraelské technologie a medicína zachraňují životy po celém světě. Budeme nadále nabízet účast a podporu obětem, bez ohledu na to, odkud pocházejí, a to i tehdy, když se jejich režimy a jejich vlády o ně nestarají a nás nenávidí. My se staráme. To je Izrael. Soucitný. Starostlivý. Laskavý.“

Slovo z Jeruzaléma versus slovo z Teheránu. Jaký to diametrální rozdíl! Opět, tak jako v době zrodu moderní židovské republiky: na jedné straně nabídnutá ruka k přátelské spolupráci a pomoci, na druhé bezbřehá nenávist.

•

VIDEO