Na okraj polemiky kolem kardinála Duky

Pročetl jsem dopis, který Jorgemu M. Bergogliovi (patrně ho znáte pod papežským jménem František) poslali do Vatikánského městského státu odpůrci nejvyššího představitele římskokatolické církve v ČR.

Stejnou pozornost jsem věnoval také reakci, kterou na svých webových stránkách zveřejnil Institut Václava Klause.

Jako nekatolík (možná přesněji antikatolík – nikoli z pozic ateismu, ale na základě chápání křesťanství dle učení Bible) považuji celou věc za vnitřní záležitost jedné z mnoha křesťanských církví. Nesluší se, abych se jakkoli vyjadřoval k tomu, kdo má nebo nemá stát na vrcholu pyramidy papežské církve v českých zemích.

Kdybych byl členem nějaké protestantské církve, také bych nepovažoval za vhodné, aby se katolíci vyjadřovali k tomu, kdo má být jejím nejvyšším představitelem.

Protože si myslím, že „Dopis papeži Františkovi“ je v rámci české katolické denominace okrajovou záležitostí, mediálně silně nadhodnocenou, překvapila mě reakce Institutu Václava Klause. Tou Institut jakoby přiznal, že názor stovky lidí na působení Jaroslava Václava Duky (církevním jménem Dominik Duka) v jeho duchovním úřadu má zásadní váhu.

Abych nebyl špatně pochopen: vůbec netvrdím, že IVK nemá právo něco takového udělat, jako think tank se samozřejmě může vyslovovat k čemukoli, co uzná za vhodné, ale nejsem si jist, že je nutné si takto počínat v případě dopisu, který podepsalo v první fázi na sto lidí, zatímco podle sčítání lidu z roku 2011 je v ČR katolíků něco přes jeden milion. Být katolíkem, který si přeje, aby Dominik Duka i po 75. roce svého věku pokračoval v úřadu, patrně bych podepsal existující petici na jeho podporu. Ale proč do toho vstupuje IVK, když sám přiznává, že „není náboženskou nebo církevní institucí“?

Když už k tomu ale došlo a IVK do tohoto pseudosporu vstoupil, nelze si nevšimnou jedné pozoruhodné pasáže ve „Stanovisku Institutu Václava Klause k útokům na kardinála Duku“ ze dne 13. února 2018. Mám na mysli tento odstavec:

Ke srovnání – silně přitaženému za vlasy - s 99 pragováky se vyjádřím níže. Nejprve bych chtěl věnovat pozornost tomu, co jsem označil šipkou: jde o zmínku o cizí nadvládě.

Zde si musíme nalít čistého vína. Čím je Jorge M. Bergoglio alias papež František? Nejvyšším představitelem římskokatolické církve – a současně nejvyšším představitelem státu. Vatikánského městského státu. Čeho jsme tu svědky? Tento nejvyšší představitel cizího státu rozhoduje o tom, kdo bude vykonávat funkci nejvyššího představitele římskokatolické církve v České republice.

A opět vysvětlení, abych nebyl špatně pochopen: naprosto rozumím tomu, jak římskokatolická církev funguje a jako občan ČR beru na vědomí, že o tom, kdo bude v naší zemi vykonávat tu či onu funkci v katolické církvi rozhoduje její duchovní hlava. Tedy papež. Ten je ale současně „šéfem státu“, jak zmíněno. To znamená, že o tom, bude-li kardinál Duka po dosažení 75 let (kdy musí podat - nabídnout demisi) moci pokračovat jako arcibiskup pražský či nikoliv, bude rozhodnuto představitelem cizího státu.

Na tomto místě si nemohu odpustit kritickou poznámku na adresu pisatelů onoho protidukovského dopisu, v němž Dukovi vyčítají, že za jeho působení „došlo k výraznému sblížení trůnu a oltáře“. A co Vatikán? Tam došlo k totálnímu ztotožnění „oltáře a trůnu“, zcela v rozporu s Kristovými slovy  „Království mé není z tohoto světa“ (Janovo evangelium 18:36).

Píše-li IVK ve svém stanovisku, že kampaň proti Dukovi … navazuje na naši nejhorší udavačskou tradici, která v našich dějinách obvykle předznamenávala ... cizí nadvládu, pak přichází s křížkem po funuse. Tato „cizí nadvláda“ tady už dávno je – nejvyšší představitel jiného státu rozhoduje o poměrech v katolické církvi v ČR. (Nikoli papež jako „šéf“ církve, ale papež jako šéf státu, o to jde.)

Nyní přichází ke slovu zmínka o dopisu 99 pragováků. Pokud modelově připustíme, že tento dokument v konečném důsledku znamenal „cizí nadvládu“ (po 21. srpnu 1968 v souvislosti s okupací tehdejší ČSSR), pak se musíme ptát, z jaké cizí nadvlády má Klausův Institut strach? Logicky by měl mít obavy z nadvlády Vatikánu. Tu tady ale – ve vztahu k české katolické církvi – už dávno máme.

Hrozí snad ještě nějaká jiná nadvláda související s „dopisem 100 katolických laiků“ papeži? Nebo jak máme správně rozumět oné zmínce o cizí nadvládě ve zmíněném stanovisku?