Na okraj nového názvu Republiky Makedonie

V úterý večer (12/6) jsme se dozvěděli, že Řecko a (stát) Makedonie se dohodly na novém názvu toho druhého uvedeného. Proč to bylo nutné? Ona Makedonie svůj název nemá? Samozřejmě že má, ale Řekové jsou proti.

Nejenže jsou proti, ale dělají kvůli tomu Makedoncům na mezinárodním poli dusno. To kvůli nim existuje názvoslovná odpornost „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“. Naštěstí většina států světa (včetně ČR) toto pojmenování nepoužívá; drží se „normálního“ názvu Makedonská republika.

Důvodem sveřepého řeckého postoje je skutečnost, že stejně (Makedonie) se jmenuje část jejich území. Navíc se považují za výlučné dědice antické (starověké) Makedonie.

A svět, jak patrno, jejich postoj respektuje.

Kompromisem by mělo být pojmenování Republika Severní Makedonie – Republic of Northern Macedonia. (Nikoli Nová Makedonie, jak se nedávno spekulovalo.) Podmiňovací způsob je na místě: dohoda musí projít schvalovacím procesem v parlamentech obou zemí. Snadné to nebude; ujednání má odpůrce na obou stranách.

Zatím vyčkejme, jak to celé dopadne a všimněme si jedné paralely. Palestinští Arabové samozřejmě předpokládají, že jejich stát na Západním břehu a v Pásmu Gazy se bude jmenovat „Palestina“. Málokomu přitom vadí, že stejné označení má i historické území, někdejší britský mandát. Nikdo po palestinských Arabech nechce – a je to hrubá chyba –, aby svému budoucímu státu dali jiný název a tím ho odlišili od někdejší mandátní Palestiny.

Proč by název „Palestina“ vztahující se k budoucímu státu palestinských Arabů měl vadit? V principu ze stejného důvodu, proč Řekům vadí název „Makedonie“, je-li tím myšlen jejich severní soused. Neboť, jak napsala ČTK letos v lednu:

• ... název Makedonie Řekové považují za zásah do svého dědictví a za skrytý územní nárok na stejnojmennou severořeckou provincii.

Všimněme si slovního spojení „skrytý územní nárok“.

Nepředstavuje název „Palestina“ týkající se uvažovaného  arabského státu na Západním břehu a v Pásmu Gazy stejný skrytý územní nárok na celou historickou Palestinu, tedy i na tu její část, na níž se nachází Stát Izrael?

Proč je jedna obava (řecká - z neexistující makedonské hrozby) světem akceptovaná a jiná (reálná – ze strany těch palestinských Arabů, kteří mají ve svém programu likvidaci Izraele) nikoli?

Jeden z prapodivných paradoxů naší doby.