Na okraj návštěvy starosty Caldra v Severním Kypru

• Není pochyb o tom, že Turecká republika Severního Kypru (TRNC), uznávaná pouze Tureckem, má relativní nedostatek VIP osobností ze zahraničí. Jen tak se dá zřejmě vysvětlit, proč byla pražskému „primátorovi“ Pavlu Caldrovi věnována taková pozornost.

Netvrdím, že by ho vicepremiér Denktaş nepřijal, kdyby byla TRNC mezinárodně uznaná. Takto to ale vypadá, že tamní představitelé vezmou zavděk i zahraničními osobnostmi z politických pater na úrovni (bez urážky) III. ligy.

Člověka napadne, že partnerem pro starostu jedné z částí hlavního města členské země EU by měl být někdo z komunální samosprávy, byť by to byl starosta Severní Nikósie. Ovšem pokud jde o o privátní návštěvu, může hosta z EU přijmout kdo chce, třeba samotný prezident Eroğlu. Zejména s ohledem na výše uvedené. Že to všechno působí podivně, zejména je-li v „delegaci“ Palounek, je jistě pravda, ale co s tím naděláme, šlo-li o dovolenou, že? Vlastně nic.

Na druhou stranu: v takovém případě (privátní návštěva) ale nemohli Caldr a spol. nic „dohodnout“. Tedy mnoho povyku pro nic? Zdá se. I když ne tak docela.

Nemám problém věřit tomu, že „primátora“ udělala z Caldra tamní média. Jako pamětník událostí na Kypru z roku 1974 mám ale problém s tím, jak se svět k TRNC chová. A zejména s hysterií řeckokyperské strany. Nebylo by to poprvé, kdy Řekové, lhostejno zda kyperští nebo z „mateřské“ země, udělali dusno – a svět tančil podle jejich píšťalky.

Turecká republika Severního Kypru by nevznikla, kdyby se v létě 1974 kyperská Národní garda v čele s řeckými důstojníky nepokusila o státní převrat na Kypru a připojení ostrova k Řecku. Vlastně nešlo o popkus: byla krátkodobě úspěšná. Legitimního prezidenta arcibiskupa Makariose krátkodobě nahradil pučisty dosazený Nikos Sampson („letní král“ - v úřadu vydržel jen osm dní).

Je obtížně představitelné, že by Turecko tomu všemu nečinně přihlíželo. Následná invaze jeho armády, zaměřená nejen proti puči, ale také azejména na ochranu turecké menšiny na ostrově, dala později logicky vzniknout tureckému státnímu útvaru na části obsazené (chráněné) tureckým vojskem. Bez ohledu na pozdější vývoj a dodnes trvající absurdní situaci.

K té několik slov. Když došlo na „lámání chleba“ a obyvatelům obou částí ostrova byl předložen v referendu v roce 2004 Annanův plán na znovusjednocení (na principu federace), byli to kyperští Řekové, kdo většinově řekli NE, zatímco Turci na Severu hlasovali většinově pro. Přesto byli Řekové odměněni přijetím jejich části země do EU, zatímco TRNC zůstala i nadále mezinárodně neuznaná.

Za zmínku stojí, že nejen TRNC má s Řeky problémy, ale také Makedonie. Sveřepý postoj Atén způsobil, že Makedonci byli nuceni změnit státní vlajku a byl jim vnucen ponižující název Bývalá jugoslávská republika Makedonie místo Makedonská republika. (Přesněji je jim vnucován v mezinárodním kontextu, oni sami ho ale nepoužívají – viz např. makedonský pas.)

Od doby vyhlášení TRNC (1983) se svět hodně změnil, vznikla řada samostatných států včetně kontroverzního Kosova. Svět horuje pro vznik státu Palestina. Jednou ze záhad mezinárodní politiky, viděno očima normálního pozorovatele, zůstává, zejména poté, co kyperští Řekové odmítli Annanův plán, proč se situace na Kypru neřeší tak, že státy mezinárodního společenství jednoduše uznají TRNC a jako druhý krok vyvinou úsilí o to, aby obě republiky fungovaly vedle sebe jako dobří sousedé.

Není načase ukázat Řekům, v tomto případě kyperským, že ne vždy bude svět skákat podle jejich not? Ono nestačí, že Evropa nalévá miliardy eur do jejich dluhovou megakrizí postižené ekonomiky? Oni ještě musí hystericky reagovat, když jeden bezvýznamný český starosta vykoná soukromou návštěvu u severokyperského vicepremiéra?

Takto viděno, měla Caldrova návštěva u Denktaşe svůj význam. Opět připomněla jednu neuvěřitelnou mezinárodněpolitickou anomálii a troufnu si říci i nespravedlnost.

Albánci v Kosovu svůj stát už mají (přestože jiní Albánci mají stát v Albánii), svět dělá všechno pro to, aby na území historické Palestiny vznikl další arabský stát, avšak Turci na severu Kypru svůj stát mít nesmějí. Proč?

Čert vezmi Caldra a jeho suitu, zabývejme se raději tímto výplodem politickokorektní mezinárodní politiky.

Ale co čekat od světa, když v Radě pro lidská práva OSN zasedají takové lidskoprávní despocie jako Saúdská Arábie, kontinentální Čína nebo Kuba, není-liž pravda?