Na okraj kauzy "Babiš proti Babišovi"

První zářijová sobota, pozdní večer. Usedám k obrazovce a zajímám se, co nového na Hradě. Otevírám hradní web a dozvídám se, že v kontroverzi „Babiš proti Babišovi“ vyjádřil prezident premiérovi plnou solidaritu.

Ve stanovisku Miloše Zemana také čtu, že syn českého premiéra je psychicky nemocný. Pravý opak řekl ovšem Andrej Babiš mladší během náhodného (?) setkání se svým otcem v Ústí nad Labem, kde se stavil „na kus řeči“ - shodou okolností v době, kdy tam ANO pořádalo předvolební mítink.

Syn říká otci (dle iDNES.cz): „Dnes máš narozeniny. Jsem naštvaný, ale informace, že jsem psychologicky v pořádku, by měla být nejlepší věc, kterou bys mohl slyšet na svoje narozeniny.“

Máme tu tedy dvě navzájem protichůdná tvrzení. Prezident republiky oficiálně sděluje, že Andrej Babiš mladší je psychicky nemocný. (Jak to ví?) A (údajně, protože ani já to nevím) psychicky nemocný Andrej Babiš mladší zase říká, že není. Dokládat to mají nezávislé psychiatrické posudky.

Kde je pravda?

Veřejnost je rozdělena, politici jsou rozděleni, taktéž i novináři.

Jako pozorovatel, který si od obou stran sporu udržuje značný odstup, říkám: Netuším. Dodat k tomu mohou pouze to, že jsem z „ústeckého konfliktu“ a souvisejícího dění znechucen.

Kromě toho: záležitosti tohoto druhu se řeší doma, v rodině, za zavřenými dveřmi. První, kdo toto pravidlo porušil, byl Andrej Babiš starší (který si občas nevidí do úst). To on vypustil džina z lahve, když opakovaně veřejně přísahal v té či oné věci „na zdraví svých dětí“ (a dokonce vnoučat).

Marně bude Andrej Babiš senior argumentovat tím, že novináři jsou hyeny, že zneužívají zdravotního stavu jeho syna. To on udělal ze zdraví svých potomků „věc veřejnou“. V Ústí se mu to vrátilo jako bumerang. Způsobem, jaký bezpochyby nečekal. O tom, nakolik „košer“ celé ústecké představení bylo si můžeme myslet své, nicméně jeví se jako ozvěna předchozího „volání do lesa“.

A protože žijeme v Absurdistánu (ne že ne), korunu tomu nasadil mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. Tímto příspěvkem na svém Twitteru:

(... zdroj: Twitter Jiřího Ovčáčka, mluvčího prezidenta ČR)

V civilizované zemi, v demokratickém režimu jde o unikátní sdělení. Mluvčí prezidenta, tedy nikoli zvolený ústavní činitel, ale jmenovaný státní úředník varuje. Svým způsobem vyhrožuje. A bere si na pomoc starozákonní příběh z knihy proroka Daniela obsahující poselství pro kaldejského krále Belšasara. Poselství tvořené slovy „mené, mené, tekel, ú-parsín“ oznamující konec Belšasarovy vlády a rozdělení kaldejské (novobabylonské) říše mezi Peršany a Médy.

Na základě tohoto starověkého poselství varuje Jiří Ovčáček všechny, kdo „zneužívají hrubým způsobem tragédie syna a otce“, a vyzývá je, aby „ustali ve zlém konání“. Jinak co? Zde musím doplnit ještě verš 30 Ovčáčkem doporučeného příběhu, v němž se píše:

• Ještě té noci byl kaldejský král Belšasar zabit.

Marně přemýšlím, co tím vším  chtěl Jiří Ovčáček naznačit. A je právě to role tiskového mluvčího prezidenta České republiky?