Dík!

Stejný problém. Dojeli jsme, kam to šlo (pod schody), vyběhl jsem do volební místnosti, řekl jsem, že pod schody je vozíčkář - a přišli s přenosnou urnou. Žádný problém. Ten je spíš v tom, že tohle jsme jim hlásili už při mnoha minulých volbách - a nezměnilo se vůbec nic...

Nakonec o nic neprisla. To shromazdeni v Glasgow mi pripomina sjezd nejvyssich hodnostaru zeme, kteri obhajuji nazor, ze zeme je plocha - a pak odsoudi neznaboha, co si dovoli tvrdit, ze je kulata.

Je to smutné, když někdo nemůže chodit. Dívám se na jednu takovou paní v ulici. Ale k těm Skotům - viděl jste Skoty na fotbale? Je to zvěř, co od nich chcete?

Oslovil jste to, čeho si všímám celý život. Existuje spousta lidí, ba systémů, které chtějí konat blaho. Bližším poznáním jsem se přesvědčil. Řidič na pracovišti, který má v nepořádku vozidlo. Nemá čas pracovat, musí běžet na další komisi. Odborář ve vedení je v exekuci, Nemá čas na své problémy, musí pomáhat těm druhým .

Komunisté řešili invalidy tak, že je skryli. Co není vidět, pak neexistuje. Nějaké rampy k panelákům, běžný chodník pro slepce byl zbytečný. Kráčí se do budoucnosti přece. Já fakt myslel, že to skončilo. Mýlil se. Nechápu, jak může vzniknout volební místnost s bariérou. Podobně státní úřady bez dosažitelnosti.

To celé budí tragi - komi pohled. Jako kdysi vtip. Cikán zběsile pobíhá po staveništi s prázdným kolečkem. Dotaz? Odpovídá. Normy jsou tak tvrdé, že nestačím naložit ani vložit. Tupost, je tady znovu ...

Všechno pro všechny být nemůže

Vozíčkáři se mohou těšit na řešení, ale co úplní ležáci? I ti by třeba chtěli létat po světě, dostat se na rozhledny, do muzeí, galerií, jezdit MHD a nikdo si na ně ani nevzpomene.

V našem kampusu se při revitalizaci na vozíčkáře myslelo - ale stejně je to děsně komplikované. Oni by totiž ti architekti, projektanti a nakonec i kolaudační komise to měli mít za povinnost na tom vozíčku projet. Všechno. I třeba v zimě.

No a zjistili by, že v jednom rohu barokní části ve tvaru U chybí výtah - když chce vozíčkář o patro výš, musí se vydat na okružní jízdu.

Docela dobrou představu získají i rodiče malých dětí, když mají dvě ve dvojkočárku, i když s tím projedete i místa, která vozíčkář nedá.

Obávám se, že barokní architekti tuhle povinnost ještě neměli a dnešním do toho možná házejí vidle památkáři.