Na okraj chemického pekla v Sýrii

Velká slova, velké sliby a velké naděje. Vzpomeňme na září 2013. Tehdy se USA a Rusko dohodly, že Sýrie do týdne předá kompletní seznam svých chemických zbraní a ty pak budou zlikvidovány.

Uplynulo přes tři a půl roku a my dnes čteme hrůzostrašné zprávy o mrtvých a zraněných syrských civilistech – obětech chemického útoku. Tehdejší slib Damašku, že předá k likvidaci svůj chemický arzenál, zabránil mezinárodnímu vojenskému úderu proti němu.

Kdeže loňské sněhy jsou?

Není nic logičtějšího, než obrátit se na světové společenství, potažmo na velmoci – s apelem, aby bylo zajištěno splnění zmíněné dohody. Přesně tak se vyjádřil izraelský premiér Netanjahu. V reakci na chemický útok uvedl:

• Apeluji na mezinárodní společenství, aby splnilo svůj závazek z roku 2013 týkající se úplného a definitivního odstranění těchto příšerných zbraní ze Sýrie.

Podobně hovoří i izraelský velvyslanec ve Spojených národech Dany Danon:

• OSN musí okamžitě jednat, aby bylo ukončeno používání chemických zbraní a zajistit jejich odstranění ze syrského území. To je pravý účel OSN, která musí dostát této základní odpovědnosti.

A konečně izraelský prezident Reuven Rivlin:

• Vyzývám vedoucí představitele mezinárodního společenství - a mezi nimi vedoucí mocnosti - aby jednali bezodkladně a zastavili tyto kriminální, vražedné činy, které se konají v Sýrii rukou režimu prezidenta Assada, a aby urychleně pracovali na odstranění všech zásoby chemických zbraní ze syrského území. My, jako lidé, kteří přežili největší zvěrstva a vstali z popela, abychom se stali silným a zabezpečeným národem … moc dobře víme, jak nebezpečné může být ticho (ve vztahu k páchanému zlu - LS), a proto nemůže mlčet.

OSN je známá tím, že plodí jednu protiizraelskou rezoluci za druhou. Možná tím plní přání všech možný nedemokratických režimů, včetně těch nejobskurnějších, jakož i zavilých nepřátel Izraele. Rozumně uvažující lidé od ní ovšem očekávají něco jiného: činy, kterými by pomohla odstranit skutečné zlo a skutečné peklo na zemi. To nepáchá Izrael, ač je ze všech států snad nejvíce plísněn, ale někdo úplně jiný. Kdo? Zeptejme se lidí v Sýrii. Třeba těch, kdo přežili chemický útok.