Myslí to Francie s bojem proti teroru vážně?

Jak by se Francouzům líbilo, kdyby jeden z nich, odsouzený za přípravu vraždy někdejšího vysokého představitele tamní katolické církve, byl předčasně propuštěn z vězení a poté pokračoval v teroristické činnosti?

Dodejme, že by takový člověk, ač pařížský rodák, měl po matce občanství nějakého arabského státu. A dále: francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin by rozhodl, že tato nebezpečná osoba bude deportována do oné arabské země, což by se po dlouhém právním procesu také stalo.

Pocítili by běžní Francouzi úlevu? A co by soudili o tom, že tento deportovaný terorista byl po příletu do metropole oné arabské země oslavován jako hrdina? Nakolik vážně by bylo možné brát její ujišťování, že stojí v přední linii států bojujících proti terorismu?

Nic z toho se v těchto dnech nestalo, ale něco v principu hodně podobného – a týká se to právě Francie.

V neděli 18. prosince, tedy v den, kdy francouzská fotbalová reprezentace prohrála ve finále fotbalového MS s Argentinou (což ovšem s naším příběhem nikterak nesouvisí), byl z Izraele deportován Salah Hamouri. Jeruzalémský rodák, držitel izraelského povolení k trvalému pobytu, současně ale také občan Francie. Narodil se arabskému otci a francouzské matce.

V jeho životopise nacházíme zásadní škraloup. V roce 2005 byl zatčen a obviněn z přípravy vraždy Ovadii Yosefa, někdejšího vrchního sefardského rabína Izraele (na tomto postu sloužil v letech 1973 až 1983). Hamouri byl v roce 2008 odsouzen na sedm let, propuštěn ovšem o něco dříve – v roce 2011 v rámci výměny vězňů. Do Izraele byl tenkrát vrácen z Pásma Gazy teroristy unesený voják Gilad Šalit, a to výměnou za propuštění 1027 palestinskoarabských věznů včetně 280 teroristů. (Šokující nepoměr by si zasloužil samostatné pojednání.) Mezi nimi byl i Hamouri.

Příslušná vládní místa v Izraeli argumentují tím, že Hamouri po propuštění z vězení pokračoval v teroristických aktivitách. Pracoval pro palestinskou NGO Addameer, kterou úřady považují za teroristickou, a byl aktivní v organizaci PFLP (Lidová fronta pro osvobození Palestiny), což je taktéž teroristické uskupení. Představuje tudíž bezpečnostní hrozbu. A protože má, jak již řečeno, francouzské občanství, byl logicky vyhoštěn do Francie. Je to jeden z posledních (a dodejme, že úspěšných) počinů končící izraelské ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedové.

Ta k celé věci řekla: „Byl to dlouhý a vleklý proces a je obrovským úspěchem, že se mi podařilo dosáhnout jeho deportace těsně před koncem mých vládních povinností, a to za pomoci nástrojů, které mám k dispozici, aby bylo možné pokročit v boji proti terorismu. Věřím, že nastupující vláda bude v tomto duchu pokračovat a teroristy z Izraele deportovat.“

Zcela jinak na tuto kauzu nahlíží ovšem Francie. Tamní ministerstvo zahraničí na svém webu 18. prosince 2022 uvedlo - v článku „Israël / Territoires palestiniens – La France condamne l’expulsion de Salah Hamouri (18 décembre 2022), tedy „Izrael/Palestinská teritoria – Francie odsuzuje vyhoštění Salaha Hamouriho -, že Francie vyjádřila izraelské straně svůj zásadní nesouhlas s deportací Hamouriho do Francie (kde mimochodem žije jeho manželka Elsa a jejich syn). Francouzi říkají, že dělali všechno pro to, včetně kontaktů na nejvyšší úrovni, aby Hamouri „mohl vést normální život v Jeruzalémě, kde se narodil, bydlí a kde si přeje žít“. (O tom, co je to normální život mají obě strany zjevně zcela odlišné představy.)

Tento francouzský postoj vyvolal ostrou odezvu v Izraeli. Server The Times of Israel cituje úřadujícího ministra financí Avigdora Liebermana, který reagoval také na skutečnost, že Hamouri byl po příletu na letiště Charlese de Gaulla přivítán s poctami:

„Je obtížně představitelné, že terorista Salah Hamouri, který byl justicí odsouzen, pak propuštěn, stal se recidivistou a byl deportován, je ve Francii přijímán jako hrdina. A aby toho nebylo málo, francouzské ministerstvo zahraničí ještě kárá Izrael.“

Lieberman dodal: „Takto se proti terorismu nebojuje, takto jsou terorismus a teroristé povzbuzováni, a to jak ti v Izraeli, tak ve Francii.“

Nemohu než zopakovat otázku uvedenou v nadpise. Myslí to Francie s bojem proti teroru vážně? Globálně, anebo pouze s bojem proti teroristům ve svém zemi? Nyní to vypadá tak, že – podle modifikovaného starověkého pořekadla – co je dovoleno jim, není dovoleno Izraelcům. Úděsnější příklad dvojího metru aby člověk pohledal.