Může Jaromír Soukup vysílat, co se mu zlíbí?

Proč se ptám? Protože řada lidí si myslí, že ano. Vyplynulo to z diskuse pod mým článkem „Zuřící lidské nuly“, který byl publikován na blogu iDNES 24. února.

Dozvěděli jsme se zhruba toto: Jaromír Soukup je majitelem TV Barrandov a je čistě na něm, jak si to v té televizi dělá; je to jeho věc.

Mají ti lidé pravdu? Ne tak docela.

Žijeme ve společnosti, v níž téměř vše je regulováno zákonem: do jeho rámce se musíme takříkajíc „vejít“. Dostaneme-li se za hranu, může nastat a často také nastane problém.

Každému je zřejmé toto: koupíme si auto, naučíme se s ním jezdit, myslíme si, že řízení brilantně zvládáme – a rozhodneme se vyjet na veřejnou komunikaci. Lze? Nikoli – pokud jsme předtím úspěšně neabsolvovali autoškolu a nejme držiteli řidičského průkazu. To je ten zákonný rámec. Nepodřídit se mu znamená vystavit se nebezpečí trestního postihu.

A jak to souvisí s Jaromírem Soukupem a jeho televizí?

Televizní (a rozhlasové) frekvence jsou něco jako národní poklad. Vysílat na nich lze pouze tehdy, disponujeme-li patřičnou licenci vystavenou nám úřadem k tomu určeným. To ale nestačí. Kdo licenci dostane, je povinen respektovat ustanovení zákona. Konkrétně normy č. 231/2001 Sb. Pokud jde o zpravodajství a publicistiku ve vysílání, je nutné respektovat paragraf 31, odstavce 2 až 4 onoho zákona:

(2) Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.  Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.

(3) Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno  zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

(4) Provozovatel vysílání ze zákona je povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval  vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.

Jaromír Soukup prezentuje relaci „Moje zprávy“ jako zpravodajství. Nikoli jako satirickou show, karikaturu zpráv či něco podobného. Vážně je přesvědčen, že moderuje formát zvaný zprávy – alespoň se tak tváří. Je tu ale jeden problém. Jsou v relaci „Moje zprávy“ důsledně oddělovány informace zpravodajského charakteru od názorů či hodnotících komentářů?

Nechci teď polemizovat o tom, jestli deset či kolik publicistických pořadů moderovaných v jedné televizi jedním člověkem je projev profesionality, anebo něčeho přesně opačného. Ani o tom, jestli „Moje zprávy“ (dle sloganu na webu televize „První televizní zprávy tak, jak vám je nikdo jiný neřekne“) s jedním moderátorem a v délce od 22:05 do 22:00 hodin jsou taktéž projevem profesionality či nikoli – to nechám mediálním odborníkům.

Jen si dovolím položit otázku. Dodržuje Jaromír Soukup v pořadu „Moje zprávy“ ustanovení paragrafu 31 zákona 231/2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání?

O to tu přece primárně jde: Soukupovi nikdo nehodlá bránít, a tím méně autor tohoto článku, ve svobodném vysílání. Musí se tak ale dít v souladu se zákonem (když už nerespektuje psané i nepsané zásady "řemesla" - televizní žurnalistiky).