Mohlo by Srbsko na Balkáně napodobit ruskou agresi vůči Ukrajině?

V Kosovu se obávají, že ano. Mají pravdu? To si netroufám posoudit, jen doufám, že ne. A jak jsem na tu myšlenku přišel? Seznámil jsem se s tím, co během návštěvy Jeruzaléma řekla kosovská ministryně zahraničí.

Jmenuje se  Donika Gërvala-Schwarzová  a v úterý 10. května, na závěr třídenního pobytu v Izraeli, poskytla rozhovor listu The Jerusalem Post; na serveru Jpost.com o něm informuje Tovah Lazaroffová (obr. 1).

... obr. 1/

Ještě než se s některými jejími názory seznámíme, připojím vlastní postřeh. Něco, co jsme si dosud mnozí neuvědomovali. Srbský vztah ke Kosovu je v mnohém podobný ruskému vztahu k Ukrajině. Historie je odlišná, okolnosti toho, proč jsou Ukrajina a Kosovo nezávislé (ostatně stejně jako Rusko a Srbsko) rovněž, ale nároky podobné. Nároky Moskvy vůči Kyjevu – a Bělehradu vůči Prištině.

U vědomí toho, že Srbsko je spojencem Ruska, lze obavám Kosovanů rozumět, byť je nutně nemusíme beze zbytku sdílet.

Ale dejme slovo paní ministryni.

Řekla: „Obáváme se, že Balkán by mohl být dalším horkým místem.“ A vysvětlila důvod těchto obav. Ruská válka proti Ukrajině by mohla Srbsko povzbudit, aby vojensky zasáhlo proti její zemi.

Jakkoli to zní přehnaně, není to nic, co bychom si nedokázali představit.

Šéfka kosovské diplomacie si myslí, že „státy jako Izrael mohou balkánský region pomoci stabilizovat“. A to s využitím svých dobrých vztahů se Srbskem.

Gërvala-Schwartzová uvedla: „Neděláme si iluze o tom, čeho chce Putin na Ukrajině dosáhnout. Můžete vidět určité podobnosti mezi tím, jak Rusko jedná na Ukrajině a tím, jak Srbsko jedná v našem regionu.“ Podle ní „záležitost hranic a etnické problémy“ jsou opět na pořadu dne. A na Balkáně bylo téma hranic a jejich změn vždy otázkou války.
Upozornila na to, že Srbsko má – podle jejího přesvědčení (a asi se v tom nemýlí) – s Ruskem velmi těsné vztahy, což se týká i vojenské spolupráce.
Připomněla, že Evropská unie může sehrát důležitou roli při potlačení vlivu Ruska v regionu, a to v rámci probíhajícího procesu přistoupení balkánských zemí k EU. To se týká i Srbska, ne-li především Srbska. Tato okolnost, zájem Bělehradu o členství v EU, zvyšuje možnosti Bruselu v záležitosti omezení vlivu Moskvy na Balkáně.

Svoji roli mohou ale sehrát i jiné země. „Doufáme, že nejen Izrael, ale všichni ostatní, kdo mají dobré vztahy se Srbskem, využijí těchto vztahů k předání poselství (Bělehradu), že přišel čas rozhodnutí. Srbsko už nemůže sedět na dvou židlích. Až dosud bylo možné, aby Srbsko získalo z Bruselu peníze a za ně si koupilo ruské zbraně. To již možné není.“

Ministryně zdůraznila, že Bělehradu musí být jasně řečeno, že nová válka na Balkáně nepřichází do úvahy. Myslí si, že Srbsko se stalo ruským satelitem a že má vůči její zemi nekalé vojenské záměry. Ty by pomohly odvrátit těsnější vazby Kosova na EU.

Je tu ale problém. Ačkoli se Priština chce stát členem EU, pět unijních zemí ji jako stát neuznává – Řecko, Španělsko, Rumunsko, Slovensko a Kypr. Proto Kosovo žádá své spojence (tedy i Izrael), aby pomohli zmíněným pěti zemím vysvětlit potřebu uznání Kosova jako nezávislého státu kvůli posílení jeho pozice vůči Srbsku.

Varovala také před nenávistnou rétorikou politických vůdců – u vědomí toho, že právě ta připravila cestu k balkánské válce v 90. letech minulého století.

Kosovská ministryně na agresi na Ukrajině nahlíží tak, že primárně nejde o válku o území. „Izrael a Kosovo vědí, jak to je. Je to válka o popírání existence ukrajinského národa. Víme, čeho jsou političtí vůdci schopni, když chtějí popřít existenci nějakého národa.“

Asi je zapotřebí zdůraznit, že smyslem toho článku není navodit dojem, že se Srbsko chystá vojensky napadnout Kosovo. Chtěl jsem jen českým čtenářům přiblížit mínění političky, jejíž jméno do dnešního dne možná ani neznali. Jako další kamínek do názorové mozaiky nazvané „Ukrajina a ruská agrese“.