Mimořádný článek - Dalajláma, jeho vyplazený jazyk a můj pocit satisfakce

Vážení čtenáři, jak jistě víte, byl jsem jako bloger vyloučen z hlavní stránky iDNES. Ačkoli nyní působím jinde, čas od času se objeví témata, která tak či onak souvisí s mojí aktivitou zde a k nimž považuji za nutné se vrátit.

A to navzdory tomu, že čtenost bude menší než malá. Vždyť vaše návštěva těchto ztracených a zapomenutých internetových končin se rovná malému zázraku.

K napsání tohoto textu mě inspiroval samotný dalajláma, resp. jeho výzva chlapci školního věku při setkání v chrámu v severoindické Dharamsale. Podle zprávy BBC se nejprve chlapec duchovního přes mikrofon zeptal, jestli ho může obejmout. Následující výjev, který na YouTube obletěl celý svět, ukázal, že ze strany duchovního vůdce šlo o víc než o pouhé objetí.

Chlapce nejen objal a políbil na rty, ale vzápětí mnohé z nás šokoval, když vyplázl jazyk a překvapené dítě vyzval, aby mu ho cumlal.

Že to nebylo tak docela „košer“, je zřejmé z toho, že se později omluvil. K události došlo 28. února, omluva byla zveřejněna na oficiálním twitterovém účtu dalajlámy 10. dubna.

Když jsem pročítal diskusní fóra na serverech, které je mají, o této věci informovaly a diskusi následně neodstranily, příliš mnoho pochopení pro dalajlámovo chování jsem tam nenalezl. Jednoznačně převažovalo odsouzení, zhnusení, odpor, kritika. Důvody snad není třeba rozebírat.

Lidově řečeno, mnoha čtenářům a divákům onoho videa se při pohledu na bezmála devadesátiletého starce, jak se s vyplazeným jazykem dožaduje, aby mu ho chlapec cumlal, udělalo lehce nevolno od žaludku.

Budeme je za to odsuzovat, dehonestovat, nasazovat jim psí hlavu? Vytlačovat na okraj společnosti jako někoho, kdo patří do středověku? Progresivisté mezi námi by měli.

Proč?

Není to tak dávno, co jsem se jako člověk s konzervativními názory dostal do tvrdé polemiky hraničící až s osobními urážkami (mé osoby) poté, co kdosi na mě vytáhl mé starší vyjádření, uvedené v úplně v jiné souvislosti, v němž jsem napsal, že se mi při pohledu na dva veřejně se líbající homosexuálně orientované muže zvedá žaludek – asi podobně, jako se mnohým zvedl žaludek, když dalajláma vyplázl jazyk a dožadoval se jeho cumlání.

Ano, okolnosti jsou jiné, ale pocity stejné. Pocity pochopené v případě těch, kdo mají problém s počinem dalajlámy, totálně odmítnuté v případě mém; za ty své jsem byl nemilosrdně odsouzen. Přesto se při pohledu na dalajlámův vyplazený jazyk dostavilo potěšení ze satisfakce.

Protože platí: vyvolalo-li dalajlámovo chování právem negativní emoce, mají právo na negativní emoce i heterosexuálové, naskytne-li se jim pohled na dva líbající se gaye. A mají právo to veřejně sdělit.

To není nic o zákazech, nemá to co dělat s homofobií, je to jen o privátních pocitech. Jenomže – říkejte to radikálním progresivistům. V jejich očích jsem navždy zatracen. Jako „mírnější forma talibánce“. Ano, až tak.