Miloš Zeman jako bojovník za pravdu? Proč ne

Objevila se v internetové diskusi otázka, co prý budu psát v souvislosti s tím, že prezidentu Miloši Zemanovi bude v USA udělena cena Bojovník za pravdu (když soustavně kritizuji jeho nepravdivé výroky).

Je to prosté. U vědomí souvislostí stran udělení onoho ocenění s tím nemám problém. Neb cena je mu udělena židovskými organizacemi za jeho postoj k Izraeli – a ten se nikterak neliší od mého. Vždycky jsem říkal (psal), že v mnohém s MZ nesouhlasím, ale v řadě věcí ano – na prvním místě s jeho pozitivním vztahem k Izraeli.

Takto viděno je udělení onoho ocenění MZ v pořádku. Současně je ale nutné dodat, že titul není a nemůže být jakýmsi oficiálním zahraničním potvrzením toho, že MZ je absolutně pravdomluvný muž, protože celé se to týká pouze určité výseče jeho veřejných vyjádření.

Představitelé amerických židovských organizací dost možná ani netuší, že pokud jde o vztah k pravdě, má Miloš Zeman víc tváří. Že kromě „izraelské“, je tu tvář „peroutkovská“, nejnovější „kulhánkovská“, před léty „brezinovská“ a některé další.

Svým způsobem mi to připomíná postoj Egypťanů k Mubarakovi a Sadatovi. Oba jsou docela jinak (kladně) vnímáni mnou, návštěvníkem Egypta, a jinak místními obyvateli. Je známo, že i Havel byl vnímán jinak v cizině (víc pozitivně) a jinak doma (víc kriticky). A tak se to má i s MZ. Za vztah k Izraeli mu tleskám, za některé jeho slovní excesy, v nichž není v souladu s pravdou a fakty, nikoli.

Rád bych v této souvislosti všem, kdo celou tu peroutkovskou záležitost posouvají tam, kam nepatří, vysvětlil na základě ilustrace z počtů vyučovaných v první třídě základní školy.

Platí-li, že 1 + 1 = 2, pak ten, kdo v úloze napíše, že 1 + 1 = 3 uvádí nepravdivý výsledek. Víc k tomu není co dodat, tento příklad by měl pomýlený žák „za pět“. Zkusme si ale představit, že by se onen žák (či jeho rodiče) ve sporu s paní učitelkou hájil tím, že sice  1 + 1 nejsou 3, ale protože 1 + 2 = 3, má vlastně pravdu. Takto absurdní argumenty se objevovaly v názorové smršti doprovázející kauzu Zeman vs Peroutka.

Jestliže osoba A nařkne osobu B, že jí ukradla bicykl a posléze se ukáže, že tomu tak není, musí tento spor skončit omluvou osoby A osobě B, a to i v případě, že by se osoba A (spolu se svými sympatizanty) domnívala, že osoba B ukradla bicykl osobě C. To by se muselo samozřejmě dokázat. V žádném případě nelze označit osobu B za zloděje, pakliže je dokázáno, že osobě A bicykl nezcizila a není dokázáno, byť si to někteří myslí, že připravila o bicykl osobu C.

Přesně o to v kauze Zeman vs Peroutka v principu jde. A přesně to někteří ne a ne pochopit.