Mikropovídka: Otázky malé Ester

„A budou mít rohy a kopyta?“ zaskočila vnučka dědečka. „Kdo, Esterko?“ „No ty sudetský čerti, co mají přijet do Brna,“ upřesnila. A děd praděd se pustil do nesnadného vysvětlování.

Že to nejsou sudetští čerti, ale Němci. Nemají roky ani kopyta a dokonce ani oháňku, protože jsou to lidi jako my, Češi. Také nemáme rohy, kopyta a oháňku, leda tak někteří na Mikuláše. A jako my mluvíme česky, oni německy. Do Brna přijedou proto, že je někteří Češi pozvali. Asi jako když my pozveme tetu z Holandska.

Zdálo se, že Ester chápe – ale i nechápe. „Tak proč se o nich v televizi tak ošklivě mluví?“ Představovala si totiž, že byli pozváni jako přátelé.

„Víš, to je jako u vás ve třídě. Máš spolužáky hodné a spolužáky zlobivé. I mezi dospěláky se najdou různí lidé. Někteří jsou fajn, chtějí se kamarádit. A jsou zase jiní, kteří se kamarádit nechtějí a místo toho říkají o některých lidech, že jsou zlí, i když to není pravda.“

„A sudetští Němci jsou zlí, nebo hodní?“ chtěla si vnučka udělat jasno. Něco jí našeptávalo, že asi zlí nebudou, když je Češi pozvali, ale na druhou stranu, proč by o nich jiní Češi tak ošklivě mluvili, kdyby zlí nebyli? Anebo jsou zlí a ti Češi, co je pozvali, jsou taky zlí, zatímco ti, kdo o nich ošklivě mluví, jsou hodní? To vše jí prolétlo blonďatou hlavou. Měla pocit, že v tom má čím dál větší zmatek. A čekala na vysvětlení.

„Ono je to tak, milá Esterko,“ nadechl se děd praděd, „že sudetští Němci žili kdysi velice dlouho v naší zemi. Bydleli u hranic, přátelili se s Čechy…“

„A kdo je sem pozval?“ přerušila ho.

„Hodně dávno čeští králové, aby bydleli tam, kde žilo málo Čechů. Hlavně u hranic naší země. Měli pracovat na polích, pěstovat obilí, kácet lesy a stavět města a vesnice. Přišli také horníci, kteří dokázali těžit stříbro a cín, kováři vyráběli různé nástroje, podkovy pro koně i zbraně. Pak tu žili ti, kdo uměli pracovat se sklem a ve městech zase pekaři nebo obchodníci, kteří prodávali ostatním to, co potřebovali. Nebylo důležité, jestli ti lidé byli Češi nebo Němci, ale jestli uměli dobře pracovat a ostatní měli z jejich práce užitek.“

Děd praděd si otřel lehce orosenou pleš, protože věděl, co ho čeká.

Ta výzva přišla vzápětí: „A proč tu dnes už nežijí?“ Otázka nemohla být jiná.

„Protože…“

Tady příběh končí. Že jde o fikci, poznal asi každý. Ale ruku na srdce: jak byste toto téma vysvětlili vnímavému dítěti z prvního stupně základní školy? Proč v naší zemi sudetští Němci už nebydlí? Proč je někteří Češi do Brna přátelsky zvou, zatímco jiní, také Češi, je nemohou ani cítit?Tisíc nevinných proč, proč, proč. Máme děti očkovat nekončící nenávistí, nebo je vést k usmíření, navzdory veškerému zlu, které se v této zemi v minulosti stalo? A co dnešní sudetští Němci nezpůsobili?