Libanon: Pláč na špatném hrobě

Libanonští farmáři, zejména na jihu země, mají důvod ke smutku. Probíhající konflikt negativně ovlivňuje sklizeň. A tedy jejich byznys.

Abu Taleb žije v obci Tayr Debba, kde pěstuje avokádo. Je mezi těmi, kdo kvůli válce museli odejít do severní oblasti země, on do Tripolisu Když se nedávno do svého sadu vrátil, aby sklidil úrodu, odešel s prázdnou. V lokalitě začaly nálety izraelských sil, které bojují s teroristickými agresory Hizballáhu. Farmář si posteskl: „Boje vypukly těsně před sezonou první sklizně. Místo bylo opuštěné, působilo to děsivě.“ Jeho pokus o sběr plodů, které jsou také určené na vývoz, přerušil nálet na sousední lokalitu.

Jeho roztrpčení lze pochopit. Jen by měl určit správného viníka. Není to Izrael, ale ozbrojené formace Hizballáhu, které loni 8. října zahájily raketové a dronové útoky proti severu židovského státu. Nebýt agrese teroristů, neměl by Abu Taleb se sklizní avokáda problém.

A nejen on. Farmářské regiony na jihu Libanonu se staly vedlejší obětí války. Specializovaná agentura Spojených národů FAO uvedla, že v zemi bylo poškozeno nebo zůstalo nesklizeno přes 1909 hektarů zemědělské půdy. Kdo je na vině? Opět: Hizballáh – kvůli svému šílenému vojenskému dobrodružství.

Jiný farmář, Hani Saad, má pozemky, asi 120 hektarů, v oblasti Nabatije, kde je množství citrusových a avokádových plantáží. Vidí to takto: „Bude-li příměří uzavřeno do měsíce, úrodu bude možné zachránit. V opačném případě případě přijde celá sezona vniveč.“ Také on musel přesídlit. Nyní žije ve městě Džunija severně od Bejrútu. Když v jednom z jeho sadů vypukl po izraelské vzdušné operaci požár, musel hasičům zaplatit naftu do cisterny. Pak teprve přijeli a požár uhasili. Saadovu farmu opustili také zaměstnanci. Z dvaatřiceti jich odešlo 28 , většinou do Sýrie.

S problémy se potýká také export plodin. Řada leteckých společností pozastavila lety do Libanonu a opačným směrem, což vývozu zasadilo doslova smrtelnou ránu. Většina směřovala do arabských zemí Perského zálivu. Obchodník s ovocem Chadi Kaadan říká, že export do zemí Zálivu klesl o víc než 50 procent. O to více produktů zůstává v Libanonu, kde převis nabídky prudce tlačí ceny dolů. Hani Saad to dokládá dvěma čísly. Zatímco dříve vydělal denně až 5 tisíc dolarů, dnes je to s bídou tři sta. „Nakonec je to farmář, kdo je tím poraženým,“ konstatuje trpce a dodává: „Válka mě zruinovala. Trávím čas před televizí čekáním na zprávy o příměří, abych se mohl vrátit ke svému živobytí.“ Stejná otázka. Kdo může za jeho trable? Agresor: Hizballáh, potažmo libanonský stát, který si na svém území nedokáže udělat pořádek. Šíitské teroristy si nechal přerůst přes hlavu – a trpí tím celá libanonská společnost.

Problémem je, že zatímco avokádo ještě na stromech nějaký čas vydrží, citrusové plody a čerimoja (exotické ovoce chuťově podobné mangu) začínají padat.

Ne všichni ale z jihu Libanonu kvůli válce odešli. Například Gaby Hage z křesťanské obce Rumajš ležící asi dva kilometry od izraelských hranic. Na své farmě pěstuje olivy, přičemž olivovníky zůstaly kvůli bojům rok bez náležité péče. Bilance je žalostná. Z 350 stromů sklidil ovoce z pouhé stovky. „Využil jsem mírného zklidnění během bojů, abych sebral, co se dalo,“ konstatoval smutně. Alespoň něco.

Můžeme uzavřít. Nic z popsaného by se nestalo, kdyby v Libanonu neexistovala vedle centrální vlády také paralelní, mocně vyzbrojená struktura, jejíž vedení, prodloužená ruka íránského režimu, si v nezměrné pošetilosti usmyslelo, že zaútočí na Izrael. Většina strůjců tohoto agresivního počínání je už díky skvělé práci izraelské armády a tajných služeb po smrti. Jiholibanonští farmáři se ale s následky jejich zvráceného uvažování a nesmyslného avanturismu dodnes potýkají a ještě dlouho budou. Přitom by stačilo tak málo: aby Hizballáh přestal útočit na Izrael.

Pramen:

Odkaz