Letnice - polozapomenuté svátky

Letošní Letnice neboli Svatodušní svátky připadly na 8. června. Jak jsou významné? Stejně jako Vánoce a Velikonoce, třebaže se ve veřejnosti netěší takové „popularitě“.

Ba co horšího, v naší většinově ateistické společnosti, jsou mírně řečeno polozapomenuté. Jako nepřiznané dědictví komunismu můžeme považovat smutnou skutečnost, že Svatodušní neděle není ani uvedena v běžném kalendáři (na rozdíl od Mezinárodního dne rodiny, Dne vzdělanosti a dalších).

Významné jsou Letnice proto, že teprve po seslání Ducha svatého začala existence křesťanské církve. Bez zmocnění Duchem svatým nebylo něco takového možné. Kromě toho si ale dovolím nabídnout jednu vlastní myšlenku. Letnice, přesněji navazující dění, jsou pro mě důkazem toho, že katolické učení o papežství, přičemž prvním papežem měl být apoštol Petr, je nebiblické. Přestože vychází z biblického textu, v němž Ježíš říká Šimonu Petrovi: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ (Matoušovo evangelium, 16. kapitola) Interpretovat tuto pasáž jako návod pro ustavení institutu papežství považuji za fatální omyl. Jak tedy uvedenému Ježíšovu citátu rozumět?

Domnívám se, že Petr jako skála se projevil hned na samotném počátku prvotní církve. Byl její vůdčí duchovní postavou, a to v církvi (sboru) v Jeruzalémě (což lze biblicky dokázat), nikoli v Římě. (Mimochodem z toho, co je v Bibli uvedeno, lze dovodit, že sbor prvotních křesťanů existoval v Římě ještě před příchodem apoštolů Petra a Pavla.) Byl to Petr, kdo inicioval výběr jiného muže za Jidáše do počtu dvanácti apoštolů a byl také hlavním kazatelem a mluvčím v prvním období. O něco později prožil obrácení Saul a už jako Pavel zaujal vedle Petra další vůdčí roli. Ostatně pro nás, křesťany z pohanů, je hlavním apoštolem Pavel a a mezi významné zdroje duchovní potravy patří jeho epištoly (aniž by tím byl jakkoli snížen význam apoštola Petra). V Novém zákoně nenajdeme ani zmínku o jakékoli nadřazenosti Petra nad Pavlem, či Petrově nadřazenosti obecně, která by nás opravňovala domnívat se, že Petr mohl být prvním papežem. Za zmínku stojí, že v dopise Pavla římskému sboru, v části, v níž nechává pozdravovat asi tři desítky tamních křesťanů (v poslední kapitole), není jmenován Petr; kdyby tam jako významný duchovní působil, Pavel by ho jistě neopomenul.

Pokud jde o pasáž, v níž je ve vztahu k Petrovi zmínka o klíčích nebeského království – s tím, že co odmítne na zemi, bude odmítnuto v nebi a naopak, praktickou podobu tohoto zaslíbení nacházíme v příběhu o Ananiášovi a Safiře. Tady je:

Nikdo mezi nimi (prvními křesťany) netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval. Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela.“ Také tímto způsobem došlo Ježíšova slova svého naplnění. (Skutky 4. a 5. kapitola)

Petr tedy měl vůdčí roli, k níž byl Ježíšem předurčen, na samotném úsvitu křesťanské církve, který započal v den Letnic, a to především v Jeruzalémě, s postupujícím časem a šířením nové víry i jinde. Ale nikdy neměl cosi jako papežský primát. Neboť instituce papežství není biblického původu, nezakládá se na biblickém učení, ale jde – jistěže v rámci tehdejší církve – o pozdější lidské ustanovení.

Letnice nám tedy připomínají klíčovou roli Ducha svatého při ustavení křesťanské církve, ale také nám souběžně pomáhají pochopit, že papežství není součástí biblického křesťanství.