Některé diskuzní příspěvky vypadají, jako by neskončila třicetiletá válka. V 21. století, v tak nábožensky liberální zemi, jako je ČR, aby se na základě jakékoliv záminky ještě hádali protestanti s katolíky, je mimo mé chápání.

Obnova Mariánského sloupu není akcí akcí biskupů, ale obyčejných věřících. Katoličtí biskupové v určitém okamžiku však jednali s protestantskými biskupy a dohodli se, že na Týnský chrám bude umístěn kalich...atd a oni neměli námítky proti obnově Mariánského sloupu bez 4 dolních andělů. Dnešní protesty a jejich odmítání je mezi obyčejnými věřícími, nikoliv mezi vedením církví.

K předposlednímu odstavci bych dodal, že část protestantů skutečně byla proti Hitlerovi. Větší význam však zřejmě mělo to, že představitelé hlavních protestantských církví před volbami v roce 1932 mluvili o Hitlerovi jako o spasiteli Německého národa a podobně. V protestantské části Německa Hitler zvítězil, v katolické části (Bavorsku) nikoliv.

A nelze si vzít příklad ze sousoší Kalvárie na Karlově mostě? Tam byla k vysvětlení dobových potupně vnímaných protižidovských nápisů použita vysvětlující tabulka. A že židovské obyvatelstvo si za ta staletí v Praze také užilo svoje...

Sloup na Staroměstském náměstí byl vztyčen jako projev díků Panně Marii za pomoc při obraně Prahy před švédským útokem v roce 1648 (rok útoku, sloup byl, pochopitelně budován o něco později). Jeho umístění nemá co dělat s popravištěm českých pánů (stejně jako umístění prasečína v Letech nemělo nic společného s koncentračním táborem, který tam byl před tím) , ale sloup byl umístěn na poledník, který tím místem probíhá.

A zničení původního sloupu nebylo nic než bohapusté vandalství, žádný akt občanského protestu (stejně jako řádění Rudých gard po válce nemělo nic společného s nastolováním pořádku a trestáním skutečných válečných zločinců).

Člověk, kterého tak hluboce uráží a silně irituje existence něčeho, co je dnes už většinou stejně chápáno jen jako umělecké dílo a symbolický význam, ať takový nebo makový, se vytrácí, má nejméně co mluvit o toleranci a ohleduplnosti.

Švédi dobyli Pražský hrad, Hradčany, Malou Stranu, kde vesele rabovali. Čili psát o obraně Prahy jaksi není přesné, zvláště když při tom žádná Maria nepomáhala. Jednalo se jen o dvě pražská města - Staré a Nové.

My už ale jdeme jinou stopou a to od roku 1918, kde byla založena naše republika a nikoliv obnoveny historické země Koruny České. Zde by bylo navíc Slovensko a Podkarpatská Rus. Navíc na minulost se díváme pohledem vlastně dvou diktatur a genocid, kdy naše mladá republika přišla o část populace a navíc vlastně své nejlepší občany a duši společnosti. Mnichovská dohoda a okupace a ještě horší byla diktatura a genocida společnosti pod taktikou Stalina a komunistů po roce 1948, kde celé třídní skupiny byly likvidovány, fabrikanti, živnostníci, inteligence, duchovenstvo, vojenský, policejní sbor ... a kolik zde bylo vln emigrací, rok 1968. Nebylo možné pokračovat podobně jako třeba Rakousko a příjmout Marshalův plán, obnovit vysídlené pohraničí, hospodářství a vytvořit vysoce rozvinutý technologický moderní stát, jež by dnes byl na úrovni Švýcarska a technologicky Japonska. Navíc bychom měli světové osobnosti, i několik Nobelových cen,naše republika by měla světové renomé, mnoho konferencí, festivalů. S tím to bychom jinak vnímali minulost a už by to vše bylo uzavřené ... Tohle je daleko větší rána a stigma pro naši republiku, kterou si neseme dodnes a chybí právě ona inteligence - duše společnosti ve všech vrstvách, prot jsme jen dnes ... Je potřeba navnímat tu realitu že jsme republika a né nástupce a co následovalo ...

Žádné, naprosto žádné, spřádání historických souvislostí a jakýchkoliv jiných důvodů, nemůže vztyčení sloupu ani odůvodnit, ani omluvit. Sloup stojí jako akt momentálního ideologického a mocenského vlivu militantního katolicismu, který na odpovědném radničním zastupitelstvu ve výsledném hlasování svými zákulisními intrikami převážil původně zamítavá stanoviska a jiné negativní názory. Nic víc a nic míň. Všechny další žvanivé tirády o paládiích, švédských útocích a jiných zásluhách pobělohorské rekatolizace a barokních krásách, jsou pak už jenom triumfální farizejské tanečky vítězů.

Já doufám, že na prahu třetího tisíciletí by už podobné malicherné spory mohly přestat. Normální, racionálně myslící člověk pohlíží na umělecká díla z minulých dob z hlediska estetického, výtvarného a pod. Pokud v nich někdo vidí náboženskou symboliku ať takovou nebo makovou, je to jeho soukromá věc. Ale jsme sekulární stát a tudíž by jeho občané měli být v tomto ohledu tolerantní.

Krleš.

vy a racionalita? To jste trochu přehnal...

Místo bylo vybráno na Staroměstském náměstí, na místě, kde původně stál pranýř. Na ten přibili saští vojáci ke zneuctění uloupené Staroboleslavské palladium v roce 1631, kdy obsadili Prahu. Postavením sloupu mělo být toto pohanění odčiněno. Sloup byl postaven i v blízkosti domu na rohu Staroměstského náměstí a Železné ulice, kde v době bojů visel gotický deskový obraz Panny Marie, u kterého se Pražané modlili a který byl nošen do nejtěžších bojů. Tento obraz je důkazem, že sloup byl postaven na paměť obléhání Prahy Švédy a ne na paměť bitvy na Bílé hoře, k níž se váže jiný obraz, „Adorace Krista“. Jeho kopie je umístěna v kostele panny Marie Vítězné na Bílé hoře. Na paměť bitvy na Bílé hoře nechal postavit mariánský sloup v Mnichově její vítěz, vévoda Maxmilián Bavorský. Architektura pražského mariánského sloupu byla v dolní části komponována tak, aby v ní bylo možné tento obraz umístit. Autorem sochařské výzdoby sloupu byl mladý sochař Jan Jiří Bendl. Autor architektury není znám. Sloup byl postaven v roce 1650 jako čtvrtý v Evropě.

V Drážďanech v roce 1994 obnovili díky bombardování zřícení kostel kostel Panny Marie, který je evangelicko-luterský kostel. Proběhla na něj sbírka, nebyl kolem toho takový cirkus jak u nás. Dnes obnovují do původní podoby náměstí kolem kostela, což stojí nemalé peníze, ale žádné protesty.. Proč je tomu u nás - to nechápu. Ten sloup je význačná barokní památka a byla vždy neodmyslitelnou součástí Prahy, stejně jako. sv. Václav. Já v tom žádné symboly nehledám a nejsem sám. O žádnou rekatolizaci se nejednalo, kdo chtěl vyznávat jiné náboženství, tak odešel a podle dochovaných dokumentů to byli většinou němečtí měšťané. Jenom pětinas obyvatel vyznávala jinou vírou a ostatní byli křesťané. Emigrantům byla často v cizích zemích vnucována protestantskými vládci jiná forma protestantismu, než ta, na kterou byli zvyklí, proto museli často měnit své působiště. Mnozí z nich se po čase vrátili do Čech. Tato doba znamenala pro naši zemi nebývalý rozkvět.

obnovili původní kostel, nepostavili skládanku z Lega....