Kouzlo (ne)chtěného?

• Zdá se, že uzavření dohody o národním usmíření mezi Fatahem a Hamasem přineslo jediný efekt: zesílení raketových útoků z Pásma Gazy na území Izraele. Tedy kromě únosu tří izraelských studentů, k němuž se teroristé odhodlali také po zformování vlády založené na politickém půdorysu obou formací.

Šéf autonomie Mahmúd Abbás může říkat, co chce, ale jsou to jen slova. Rozhodující jsou činy. A pokud je doprovázejí taková vyjádření těch, kdo za těmito činy stojí, jaké pronesl jeden z vůdců Hamasu v úterý 24/6, pak je nad slunce jasnější, kdo tahá za kratší konec provazu – a k čemu politická koalice Fatah – Hamas vlastně je.

Mahmúd Zahar se vyjádřil jasně. Hnutí Hamas je nyní schopno vystřelit rakety na jakékoli město uvnitř Izraele kdykoli bude chtít. A pokračoval: „Nebude žádného bezpečí pro sionisty nad a pod zemí. Jsme připraveni obětovat svou krev pro Palestinu a doporučujeme sionistickému nepříteli, aby si s námi nezahrával.“

I kdyby šlo zčásti o chvástání, zejména, pokud jde o dosah raket, podstatnější je něco jiného. Zaharovo vyjádření, že Hamas a Islámský džihád dosáhly dohody o „sjednocení zbraní odporu“ proti Izraeli.

Co dodat? Abbásovi se usmířením s teroristickým Hamasem, který se paktuje s ještě horšími teroristy, podařilo dosáhnout jediného. Totálně se znevěrodnit. Alespoň v očích všech, kdo disponují zdravým rozumem.