Konečně jsem pana prezidenta pochopil

Vzpomínáte si na vyjádření Miloše Zemana z roku 2014 pro Čínskou ústřední televizi CCTV? Prý se chce v komunistické Číně poučit, jak stabilizovat společnost.

(Gottwald se zase jezdil učit do Moskvy, jak zakroutit buržoazii krkem. A ruští bolševici jsou v tom mistry, dodal.)

Dlouho jsem zmíněné prezidentovo vyjádření nechápal. Až nyní. Nabyl jsem dojmu, že se Miloš Zeman neučil v ČLR stabilizaci, ale něčemu jinému. Pomstychtivosti. A v té jsou zase mistry komunisté vládnoucí v Pekingu.

Ukazují nám to v těchto dnech, kdy ruší jedno kulturní vystoupení za druhým; vystoupení hudebních těles, která mají v názvu termín „pražský“ - či obdobné slovo vážící se buď opravdu anebo domněle k Praze.

A tak se do komunistické Číny na předem domluvená či domlouvaná turné nedostane PKF – Prague Philharmonia, nově ani rozhlasový SOČR (má smůlu – anglicky se jmenuje Prague Radio Symphony Orchestra a to čínským komunistům stačí; kdyby se jmenoval Czech Radio Symphony Orchestra, umělci by se v ČLR možná představili), a co je obzvláště pikantní, ani Pražákovo kvarteto (opět anglicky Pražák Quartet – a to k bojkotu také stačí, i když zde dosáhla čínská rudá stupidita nadoblačných výšin).

Co za tím vším je? Pomsta. Kvůli vyjádření pražského primátora, v němž prezentoval jiný než oficiální názor představitelů ČR v záležitosti politiky jedné Číny. Ti jsou zajedno s komunistickými vládci v Pekingu: v tom, že Tchaj-wan (a také Tibet) je nedílnou součástí ČLR. Je pravda, že stejný postoj zastává většina států světa; na druhé straně ale politika jedné Číny neodpovídá realitě. Ta je přece jiná: na politické mapě Asie nacházíme Číny dvě: Čínskou lidovou republiku, komunistickou totalitu, a Čínskou republiku, demokratický stát.

Za sebe mohu říci, že se hlásím k politice dvou Čín (obdobně tvrdím, že existují dvě Koreje, nikoli jedna) – a v tomto smyslu velice dobře rozumím uvažování pražského primátora a souhlasím s ním.

Čeho jsme ale ze strany čínských komunistů svědky? Ubohé pomsty na nevinných umělcích, kteří s českou politikou, ať už ústřední nebo pražskou, nemají v zásadě nic společného; pouze je potkala ta „smůla“, že mají cosi společného s Prahou (případ Pražákova kvarteta pak je, jak již uvedeno, příkladem čínské komunistické stupidity).

Čili: nikoli stabilizace, ale pomstychtivost. Tu čínští komunisté ovládají dokonale a zdatně jim v tom sekunduje (vůči těm, kdo se mu kdy doma jakkoli znelíbili) český prezident.

Takto viděno, jsou mi pět let stará prezidentova slova pro CCTV srozumitelná. Pozdě, ale přece.