Ke společné tiskové konferenci premiérů

Společnou tiskovou konferenci úřadujícího a designovaného premiéra s cílem podpořit urychlení vakcinace jsem vnímal jako malou satisfakci. Dílčí naplnění toho, o čem už několik týdnů přemýšlím.

Prochází-li země krizí a čelí masivní hrozbě, osvědčil se jako moudrý počin zakopat politickou válečnou sekeru a nebezpečí čelit společnými silami. Něco takového se zdálo ještě před několika dny (nemluvě o týdnech) jako čirá utopie a ani úterní (30. 11.) společné vystoupení obou českých premiérů není přesně tím, jak bych si kooperaci dosluhující a nastupující garnitury představoval.

Přesto má svůj význam – alespoň v symbolické rovině.

Mnohokrát jsem si v této vážné době připomněl situaci v Izraeli před vypuknutím třetí arabsko-izraelské války (červen 1967).

Jak napsal ve své knize „Arabsko-izraelské války“ někdejší generál, prezident a otec současného prezidenta Izraele Chaim Herzog: „Izrael se ocitl v krizi.“

Ta byla řešena řadou především vojenských, ale také politických opatření. Situace v zemi nebyla názorově černobílá, ani postoje jednoznačné; agresivní nepřítel za branami, válka visela ve vzduchu, z napětí by se dal vykrojit velbloud a odjet na něm, kdyby bylo kam.

K tomu Herzog píše: „Politické tlaky narůstaly a postoj části vlády byl veřejností hodnocen jako váhavost. Eškol (premiér - LS) nakonec ustoupil tlaku veřejného mínění a vytvořil vládu národní jednoty. Povolal do ní generála Mošeho Dajana (z opoziční strany Rafi - LS) jako ministra obrany a vůdce (pravicové - LS) opozice Menachema Begina (blok Gahal, předchůdce Likudu - LS), jenž obsadil křeslo ministra bez portfeje.“

A o to jde. V dějinné chvíli, kdy hrozilo velmi vážné nebezpečí, dokázaly vláda a opozice najít společnou řeč – v zájmu státu, národa. Ne natrvalo, Gahal odešel z kabinetu po názorových neshodách v srpnu 1970 (Rafi vytvořila v roce 1968 s dalšími dvěma strana labouristickou Stranu práce.)

Ne, opravdu nechci mechanicky roubovat zkušenosti odjinud do české reality. Jen jsem chtěl připomenout, jak se politici v Izraeli zachovali v době krize. Pravda, je to už hodně dávno, stalo se to před více než padesáti lety. Jako inspirace k zamyšlení tento politický příběh ale posloužit může.