Ke kontroverzi kolem vystoupení komika Kozuba

Server iDNES informoval 9. ledna 2023 o vystoupení Štěpána Kozuba v O2 aréně. Přesněji o negativní reakci Lea Pavláta a Patrika Bangy na vtip hanobící oběti holocaustu.

Na blogu iDNES publikovala obdobně záporný postoj Blanka Fay.

Připomeňme to podstatné (úryvek je z iDNES):

Kozub jako vtip ve svém představení vyprávěl, jak někdy po druhé světové válce jede autobus plný Romů, který se jede podívat do ghett, aby se to už nikdy neopakovalo. Průvodčí jde oznámit, že přijel „autobus plný cikánů“ a vrátný na to odpoví: „To my tady ale už neděláme“.

Leo Pavlát:

Jménem Židovského muzea v Praze, jehož součástí je Památník obětem šoa z Čech a Moravy, vyjadřuji odpor k takovému cynismu.

Patrik Banga:

Publikum „vtip“ ocenilo. Já ne.

Blanka Fay:

Bohužel jsem se nesmála a udivilo mě, kolik lidí ano.

K těmto hlasům se připojuji. Aby bylo jasno: nevolám po zákazu, ale ztotožňuji se s vyjádřením Lea Pavláta na Facebooku Židovského muzea. V něm je uvedeno, že komik „recykloval jako zábavnou historku výsměšný pošklebek, který původně hanobil oběti šoa a v němž jen Židy nahradil Romy, rovněž oběti holokaustu“.

Dále ze  stanoviska Lea Pavláta:

Smích početného publika po nestoudném znevážení umučených nebyl jen přitakáním zraňující otrlosti Š. Kozuba, ale i dokladem mravní pokleslosti obecnějšího dosahu.

Šokující doklad mravní pokleslosti obecnějšího rozsahu pak čtenář našel v diskusi pod zmíněným článkem na iDNES („Hanobil oběti holokaustu. Štěpána Kozuba kritizují za vystoupení v O2 aréně“/9. 1. 2023). K mému neskonalému údivu se to v ní jen hemží podobnými zvrácenými, odpornými a odpudivými „vtipy“ zesměšňujícími a znevažujícími oběti té nejděsivější tragédie, jaká kdy lidstvo v jeho moderní historii postihla.

Jsem z toho totálně znechucen, diskusi jsem ani nedočetl (obsahuje přes 650 příspěvků). Nemohl jsem si nevzpomenout na „zábavu“ jednoho z nejhorších režimů naší doby, íránské šíitské diktatury, která pořádá mezinárodní soutěž karikatur, v nichž se tvůrci předhánějí v tom, jak co nejvíc  zesměšnit a ponížit Izrael, Židy, jak co nejhruběji znevážit holocaust a jeho oběti. Na tuto úroveň klesli ti, kdo ochotně zatleskali zmíněnému Kozubovu „vtipu“ o „autobuse s cikány“. Něco takového nelze ničím omluvit: ani tím, že tyto „vtipy“ a vymýšlejí a šíří sami Židé, že je vyprávěl i Arnošt Lustig, že „sranda by se měla dělat ze všeho“? Opravdu ze všeho?

Tento druh urážek má více podob. Mezi pro mě nepřijatelné, proti nimž vždycky pozvednu hlas, patří i scéna ve Frljičově hře „Naše násilí, vaše násilí“, v níž Ježíš znásilňuje muslimku. Jde o nejhrubší způsob,  jakým lze urazit city těch věřících křesťanů, a není jich málo, kteří chovají k osobě Ježíše nejvyšší myslitelnou úctu.

Nemohu se ovšem vyhnout ani některým (opakuji: některým) textům blogera iDNES Karla Trčálka, v nichž vědomě a zhusta rafinovaně uráží křesťanské náboženské hodnoty – samotného Boha, Ježíše, víru, učení Bible a jiné aspekty víry, které jsou mnohým z nás svaté. A opět: nevolám po zákazu, jen veřejně a nahlas říkám „císař je nahý“ – toto je urážlivé. Smutné na tom je, že Patrik Banga, který se správně připojil k Leu Pavlátovi v kritice Štěpána Kozuba, a který je současně administrátorem blogu iDNES, kde Karel Trčálek své urážky publikuje, se proti tomu nikdy neohradil – třeba podobně jako ke Kozubovu prosincovému vystoupení v O2 aréně na serveru Romea.cz., kde 5. ledna 2023 napsal:

Publikum „vtip“ ocenilo. Já ne. Asi by ho neocenil ani nikdo, koho znám a s kým se přátelím. Jsme prostě asi jinej gang. Jenže to video se šíří a lidé ho lajkují. Člověk se tak nutně musí zamyslet, jak na tom vlastně jako společnost jsme.

Ano, je to na zamyšlení. Pro mě z toho vychází zjištění: Urážet oběti holocaustu, židovské, romské, jakékoliv – ne. Samozřejmě že ne! Urážet city křesťanů – zjevně ano.

Smutek, zklamání.

Nemohl jsem si nevzpomenout na dnes už legendární výrok německého teologa Martina Niemöllera:

Nejdřív přišli pro komunisty - a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista.

Pak přišli pro Židy - a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid.

Pak přišli pro odboráře - a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář.

Pak přišli pro katolíky - a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant.

Pak přišli pro mě – a v té chvíli už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.

Nelze ho aplikovat otrocky na naše téma. Je ale inspirativní.

Nejdřív byli uráženi křesťané – a my jsme se neozvali; máme přece svobodu slova, svobodu umělecké tvorby.

Pak jiní, v rámci stejné svobody slova, začali urážet oběti holocaustu. Proč jsme se ozvali teprve teď a ne tehdy, když byli uráženi křesťané? Proč?