Když se z návštěvy stane horor

Za komunismu se často scházeli příbuzní z rozděleného Německa v Československu, obvykle v západních Čechách. Obě strany k tomu měly své důvody.

Jednak úřady loutkového východoněmeckého režimu působícího ve službách Kremlu kladly zájemcům o cesty na Západ extrémní byrokratické překážky, a pak také mnozí lidé ve Spolkové republice měli cestu do NDR uzavřenou. Třeba proto, že tomuto ukázkovému ráji na německém teritoriu ukázali záda. Anebo se nechtěli nechat buzerovat, případně brali ohled na to, že jejich východoněmečtí příbuzní by mohli mít po setkání s nimi „jisté potíže“. Pamětníci vědí.

Vzpomněl jsem si na tento aspekt předlistopadového života, když jsem se seznamoval s hrůzným příběhem jednoho Američana, který se také vydal do třetí země, aby se v ní setkal s matkou, načež byl orgány této země zatčen a dán do vazby. Než si povíme podrobnosti, musím se zmínit o organizaci „Detained in Dubai“ (Zadrženi v Dubaji). Sídlí v Londýně, založila ji v roce 2008 právnička Radha Stirlingová. Zjednodušeně lze říci, že dělá podobnou práci jako za komunismu u nás VONS – Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Stirlingová pomáhá nespravedlivě zadrženým ve Spojených arabských emirátech.

Jeden z nejnovějších případů, který se zcela vymyká představě toho, jak má podle norem civilizované společnosti fungovat svět a právní stát, se týká výše zmíněného Američana.

Jmenuje se Sherif Osman pochází z Egypta, ale šestnáct let už žije ve Státech. Je mu šestačtyřicet, sloužil v US Army, kde dosáhl hodnosti kapitána. Bydliště má ve městě Westfield (západně od Bostonu, stát Massachusetts), roce 2019 promoval na Texas University v San Antoniu.

Kromě vedení vlastní firmy se ve volném čase věnuje na kanále You Tube kritice režimu nynějšího egyptského prezidenta Sisiho. Kromě jiných postojů podpořil během nedávného klimatického summitu COP27 konaného na Sinaji výzvu k pokojnému protivládnímu protestu, a to zřejmě byla pro Káhiru poslední kapka. Do systému Interpolu vložila takzvané Červené oznámení (Red Notice – o něm níže) a na základě toho byl Američan v Dubaji zadržen. Proč právě v Dubaji? K tomu za chvíli. Nejprve vysvětlující citát z webu Epravo.cz (25. 4. 2018) k Červenému oznámení.

Červené oznámení je žádost o vypátrání a dočasné zatčení osoby do doby extradice. Vydává jej Generální sekretariát na žádost členského státu nebo mezinárodního tribunálu na základě platného národního příkazu k zatčení. Nejedná se o mezinárodní zatýkací rozkaz. INTERPOL nemůže přikázat žádnému členskému státu zatčení osoby, ohledně níž se Červené oznámení vydává. Je na každém členském státu, aby uvážil, jakou právní sílu Červenému oznámení na vlastním území přizná.

Poslední věta je velice důležitá. Kdyby se totiž Sherif Omar nacházel kdekoliv ve svobodném světě, tamní úřady by musely egyptské Červené oznámení ignorovat – pomineme-li, že jmenovaný je občanem USA (a zdroje, z nichž jsem čerpal neuvádějí, zda má stále také egyptské občanství) -, protože aktivity, kvůli nimž by měl být podle Káhiry zadržen, jsou v daných zemích garantovány a chráněny zákonem (ústavou), jmenovitě jde o svobodu slova. Problém je ovšem v tom, že Emiráty nejsou součástí svobodného světa, jde o autoritativní režim, přičemž současným šéfem Interpolu je generálmajor policie SAR Ahmed Naser Al Raisi. Nejen zlé jazyky tvrdí, že se dříve podílel na mučení zadržovaných v emirátských věznicích a mimoto jsou Egypt a Emiráty blízkými spojenci, což by mohla být v případě Sherifa Omara nepříznivá okolnost.

Matka Sherifa Omara žije stále v Egyptě, kam on přijet samozřejmě nemůže. Proto se rodina domluvila, že se setkají v Dubaji, kde jim chtěl Sherif představit svoji snoubenku Salju Osmanovou. Skvělý plán připomínající setkávání rodin z rozděleného Německa v Československu vzal ovšem záhy za své – a proměnil se v noční můru.

Radha Stirlingová na webu organizace Detained in Dubai uvádí, že matce zabránily egyptské úřady 5. listopadu bez vysvětlení v odletu do Emirátů a o den později byl Sherif Omar před jednou restaurací v Dubaji zadržen policistou v civilu a vzat do vazby. Důvod je zřejmý, do vazby byl dán na základě výše zmíněného Červeného oznámení a nyní se čeká, jak se k věci postaví emirátské úřady.

Radha Stirlingová varuje, že pokud bude do Egypta skutečně vydán, bude téměř jistě vystaven mučení, možná i smrti. Doslova říká: „Je absolutně děsivé, že americký občan, který prostě ve svém domově ve Spojených státech uplatnil ústavou zaručené právo na svobodu projevu, kritizoval autoritářský režim a obhajoval pokojný protest, může být za tuto kritiku v cizí zemi zatčen.“ Vidí v tom jistou souvislost s případem Džamala Chášukdžího, kritika saúdskoarabského režimu, který byl v říjnu 2018 zavražděn na saúdském generálním konzulátu v Istanbulu. Stirlingová zdůrazňuje, že zadržený Omar je stále naživu a USA mají šanci zasáhnout v jeho prospěch; dřív, než bude pozdě. Bude-li vydán, čeká ho peklo na zemi.

Radha Sterlingová a její spolupracovníci proto dělají vše, co je v jejich silách, aby přiměli americké úřady intervenovat v Omarův prospěch a dosáhnout toho, aby nebyl vydán, ale propuštěn na svobodu. Uzavírá: „Neexistuje žádný právní základ pro jeho zadržení a žádné důvody pro jeho vydání; egyptská vláda nemůže trestat Američany jen proto, že se jim nelíbí to, co říkají.“

Nemůže, ale přesto se o to ve spolupráci s Emiráty pokusí. Záležet teď bude na americké administrativě, jestli si to nechá líbit.