Když se proviní Arabové, je více méně ticho po pěšině

Že je Země izraelská včetně Judeje a Samaří posetá archeologickými památkami z biblické doby, rozumí se samo sebou. Stejně tak, že tyto památky si zaslouží úctu a nejvyšší míru ochrany.

Svérázně ovšem k biblickým památkám přistupují Arabové na svém autonomním území. Nejnovější odstrašující zkušenost je z biblické hory Ébal, která se nachází poblíž města Sichem, dnes známého jako Nábulus.

Na hoře se nachází památka, která je mnohými považována za Jozuův oltář, o němž se píše v biblické knize Jozue, osmé kapitole:

• Tehdy zbudoval Jozue oltář Hospodinu, Bohu Izraele, na hoře Ébalu, jak Izraelcům přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, tak jak je napsáno v Knize Mojžíšova zákona: oltář z neotesaných kamenů, neopracovaných železem. Na něm přinesli Hospodinu oběti zápalné a obětovali oběti pokojné. Tam napsal v přítomnosti Izraelců na kamenech opis Mojžíšova zákona.

Není divu, že  zejména  pro židovské věřící, ale nejen pro ně, je toto místo po Jeruzalému a Hebronu jedním z nejvýznamnějších. Připomeňme, že Jozue byl nástupcem Mojžíše, který zemřel před branami Zaslíbené země; do ní uvedl lid Izraele právě Jozue.

Kamenný oltář starý přibližně 3200 let (objeven byl na zač. 80. let minulého století) je obehnán kamennou zídkou. Místo se ovšem nachází v oblasti B, kde podle dohod z Oslo vykonává civilní správu Palestinskoarabské autonomie, zatímco Izrael má na starosti bezpečnostní záležitosti.

Patrně i proto se mohlo stát, že Arabové se při silničních pracích v okolí oltáře zachovali nepochopitelně necitlivě. Použili kameny ze zídky k výrobě štěrku a některé si údajně vzali ze samotné památky. Ta však – naštěstí – zásadním způsobem poškozena nebyla.

Nejspíš by i poškozena byla, kdyby v Samaří, kam geograficky hora Ébal i oltář patří, nežili také židovští osadníci. Jejich přítomnost na starobylém teritoriu Země izraelské sice považuje část dnešního zvráceného světa za válečný zločin (konkrétně palestinští Arabové a jejich podporovatelé), leč jsou to oni, kdo střeží starobylé dědictví a kdo na nepatřičné, nekulturní a vlastně barbarské jednání Arabů upozornil – a následně pak sami přiložili ruku k dílu. Podle webu Jewish Press zorganizovali ve čtvrtek 11. února utajenou akci, během níž opravili západní část zídky; severní si vyžádá důkladnější archeologické práce.

Jewish Press píše také o tom, že už před dvěma měsíci poslankyně  Michal Širová  (tehdy za Likud, nyní je v týmu politiků Nové naděje) upozornila na hrozbu poničení této památky ze strany Autonomie, ale byla Michaelem Bitonem z ministerstva obrany ujištěna, že práce byly schváleny úřadem izraelského  Koordinátora vládních aktivit na Teritoriích (COGAT). S tím, že archeologickému nalezišti žádné nebezpečí nehrozí.

Mylný předpoklad.

Nebyl by to Izrael, aby se kritika nesnesla na vládu. Osadníci jsou roztrpčeni. Yossi Dagan, šéf Samařské regionální rady, je přesvědčen, že poškození místa je neblahým důsledkem selhání kabinetu, který se dostatečně nestará o zachování židovského dědictví v Judeji a Samaří.

Podobně se vyjádřili i politici opozičních pravicových stran. Také Guy Derech z organizace Šomrim Al Hanetzach, která se věnuje ochraně židovské dědictví v Judeji a Samaří, k tomu řekl své: „Vyzýváme předsedu vlády a ministry vlády, aby přestali strkat hlavu do písku a začali něco dělat, jinak tu z našeho dědictví nic nezůstane.“

Do věci se vložil i izraelský prezident. Podle páteční (12. 2.) zprávy serveru Arutz Ševa poslal  Reuven Rivlin  ministru obrany Bennymu Gantzovi dopis, v němž píše, že zprávy o poškození místa oltáře se ho hluboce dotýkají a ministra požádal, aby nechal případ důkladně prošetřit a zajistil, že k podobným škodám na památkách nebude docházet.

„Naše země má velké množství svatých míst nesmírného náboženského, historického a archeologického významu. Tato místa, včetně Jozuova oltáře na hoře Ébal, jsou památkami nevyčíslitelné národní a univerzální hodnoty. Jako vládci naší země děláme vše pro to, abychom zajistili svobodu vyznání a chránili a ctili svatá místa všech náboženství lidí zde žijících. Je nemyslitelné, že bychom my, kdo máme v těchto památkách po celé zemi své kořeny, nezajistili jejich ochranu před všemi druhy poškození,“ uzavřel prezident Rivlin.

Nelze nedodat: mezinárodní organizace, na prvním místě UNESCO, které v záležitosti historického dědictví v Zemi izraelské uplatňují jednostrannou proarabskou (propalestinskou) politiku, by si měly všímat také takových činů, jakého jsme byli svědku u Jozuova oltáře. A zamyslet se nad tím, co by se v Judeji a Samaří stran biblických památek Izraele dělo, kdyby se celý tzv. Západní břeh dostal pod arabskou (rozuměj: muslimskou) kontrolu.

Historickou zkušenost s tím máme. Když po skončení první arabsko-izraelské války 1948/1949 zůstal východní Jeruzalém v rukou Arabů (ke svému území ho připojilo Zajordánsko), co se stalo?

Z téměř šesti desítek synagog byla polovina buď zlikvidována nebo přeměněna na konírny a slepičí kurníky. Tři tisíce let starý židovský hřbitov na Olivetské hoře byl znesvěcen. Náhrobky byly použity ke stavbě silnic, chodníků a záchodků, stejně jako k budování opevnění jordánské armády. (Zajordánsko se po anexi východního Jeruzaléma a Předjordánska přejmenovalo na Jordánsko.) Zničeno bylo na 38 tisíc židovských hrobů. Západní zeď, pozůstatek židovského Druhého chrámu, byla přeměněna na muslimské svaté místo. Zásadní změnu přineslo až osvobození východního Jeruzaléma izraelskou armádou v červnu 1967.

Závěrem. Kdyby se něco podobného stalo v opačném gardu, že by Židé vandalizovali významné muslimské pamětní místo, zvedl by se takový protiizarelský povyk, že bychom neslyšeli vlastního slova. Všimli jste si, že když se proviní Arabové, je více méně ticho po pěšině?

•

VIDEO/YOUTUBE/JOZUŮV OLTÁŘ NA HOŘE ÉBAL