Když neumíte civilizovaně popravovat, tak to nedělejte

Tato slova mi vytanula na mysli, kdykoli přišly ze světa zprávy o průběhu poprav, které byly všechno jiné jen ne civilizované. Nejnověji z amerického státu Oklahoma, kde byla 28. října provedena exekuce Johna Granta.

Hrůzostrašná podívaná (pro přítomné), kterou popsal zpravodaj agentury AP Sean Murphy (použity smrtící injekce, odsouzenec se svíjel v křečích a zvracel), opět posílila můj celoživotní odpor k trestu smrti (jsem rád, že žiji v zemi, kde se nikdo neživí jako kat).

Pokud bych ale přistoupil, dle starozákonního principu „život za život“, na to, že kdo zavraždí, zaslouží si také, aby byl zbaven života, pak  musím oprášit jednu svoji dávnou myšlenku.

V civilizovaném světě by mělo platit, že tam, kde mají a používají absolutní trest jsou viníci odsuzování ke ztrátě života, nikoli k mučení. Jinak řečeno, lidé by měli být popravováni civilizovaným způsobem. To je zbaveni života tak, aby bylo vyloučeno, že prožijí to, k čemu odsouzeni nebyli, tedy mučení. Bez ohledu na to, že oni sami se už nemohou bránit.

Aby nedošlo k omylu. Nejde mi o obhajobu zločinců, ale o princip. Pokud odsoudíme člověka (zločince)  k trestu smrti a k mučení při výkonu popravy, pak se nad tím, že vrah John Grant při exekuci zjevně trpěl, nemusíme pohoršovat – bylo by to v souladu s právem.

Je tu ale malý háček. Země s takovými verdikty (poprava + mučení při ní) by ztratila právo patřit mezi země civilizované, ale vrátila by se kamsi do temného středověku, kde mučení bylo součástí práva, zatímco v naší, západní civilizaci je zakázané.

Je-li tedy zločinec odsouzen  ke zbavení života a nikoli k mučení, pak stát (systém), který ho k absolutnímu trestu odsoudil, má povinnost garantovat, že takový odsouzenec nebude při popravě mučen. Pro lepší pochopení: je-li někdo odsouzen na dva roky ztráty svobody, pak si musí odsedět (pokud mezitím nespáchá jiný trestný čin) dva roky. Nikoli dejme tomu dvojnásobek, přičemž se nelze spokojit s tím, že to bude konstatováno  jako „zajímavost“ v médiích a všichni se budeme tvářit, že je to vlastně normální a nedá se s tím nic dělat.

Zpět k popravám. Jak dosáhnout toho, aby odsouzenci při exekuci netrpěli jako John Grant a bezpočet dalších?

Možná se mýlím, ale řešení mi připadá velice prosté. Dnes a denně se provádí na celé planetě tisíce lékařských operací, na jejichž počátku (mluvím z vlastní zkušenosti) je pacient během několika sekund uspán. Proč se totéž neaplikuje u trestu smrti? Nejprve uspat a pak patřičnou látkou zbavit života. Je to problém?

A ač nerad, musím zmínit eutanazii. Z toho, co o ní vím jsem nenabyl dojmu, že výkon je provázen mučením.

Znovu se tedy ptám. V čem je problém?