Když bodá Žid Araby …

Každý den přinášejí média ty děsivé zprávy. Arabové přišli na nový způsob terorismu. Bodají do Židů. Náhodně na ulici.

Bodají noži, bodají šroubováky. Obvykle zezadu. Bodají v Jeruzalémě, bodají v Tel Avivu, v Afule. Kdekoli. Bodají vojáky i civilisty, staré i mladé, muže, ženy, děti. Bodají, koho si zamanou. Jistotu nemá nikdo.

Jen jedno je stále stejné. Útočí Arabové na Židy.

Bylo jen otázkou času, kdy někomu na straně obětí dojde trpělivost a role se obrátí. Jak dlouho si to mají nechat Židé líbit? Neměli by také příslušníci útočícího národa okusit, jaké to je? Proč mají trpět pouze Židé?

To, čeho jsme se mnozí obávali, se stalo v pátek 9/10. V izraelské Dimoně Žid pobodal čtyři Araby (beduíny). Dva vážně. Co teď s tím?

Oko za oko, zub za zub, nůž za nůž? Nikoli.

Útok okamžitě důrazně odsoudil izraelský premiér: „Izrael je státem zákona a pořádku. Každý, kdo používá násilí a porušuje zákon, bude pohnán před spravedlnost, ať je z jakékoli strany,“ uvedl Benjamin Netanjahu.

Jair Lapid, lídr izraelské parlamentní centristické strany Ješ Atid, se k incidentu v Dimoně postavil neméně ostře. Uvedl, že každý, kdo je ochoten jednat tímto způsobem, nechápe podstatu judaismu. Každý, kdo si tak počíná, poškozuje Židy, zemi, izraelskou bezpečnost. Doplnil, že jeden princip musí Izraelci vždy chránit:  „Nemůžeme být jako oni, nemůžeme se chovat jako teroristé, nemůžeme přijmout jejich zvrácené hodnoty.“

Jsou to jasná slova odsouzení. Ani náznak porozumění pro akt násilí, jakkoli by se při tom všem, čemu jsou nyní Židé vystaveni, dal lidsky pochopit. Nic takového. Prostě: Takto ne!

Jaký to rozdíl v porovnání s postojem arabských lídrů, ať už z Fatahu či Hamasu, kteří považují arabské teroristy za hrdiny – a pokud jsou fyzicky zlikvidováni, pak za národní mučedníky.

Dokáže si západní svět tohoto zásadního rozdílu vůbec všimnout?