Katoličtí duchovní a jejich konkubíny: Proč nejsem překvapen

• Je to možná mediální návnada, ale těžko odolat a nezareagovat. Novinky.cz dnes (21/2)  přinesly informaci o tom, že většina polských katolických kněží má sexuální partnerku. A protože sex byl Stvořitelem stvořen primárně k plození dětí, občas se z tohoto vztahu narodí i nějaký ten potomek.  

Byť nikoli v poměru "jedna k jedné". Čísla jsou uvedena ve Statistice. Co k nim dodat? Snad jen obligátní větu jednoho mého kolegy. Proč nejsem překvapen.

Statistika

Počet  kněží ŘKC ... cca 30 tisíc

Z toho heterosexuálů ... cca 70%

Partnerku má/mělo ... cca 60%

Potomka s nimi má ... 12 až 15%

Patřím v české společnosti k výrazné menšině. Pocházím z protestantsko-evangelikálního prostředí, můj strýc byl evangelickým farářem, jeho manželka byla sestrou mojí matky. Od malička jsem tedy považoval ženatého duchovního za něco naprosto přirozeného, normálního a správného.

Chodili jsme do sboru, který se nacházel v těsném sousedství starokatolického (nikoli tedy římskokatolického) katedrálního chrámu - a protože ve starokatolické církvi je celibát dobrovolný, jako dítě mě hned nenapadlo řešit dilemata spojená s tím, že kněz musí být neženatý (tedy prakticky svobodný). Tato otázka moji dětskou hlavu zaměstnávala až později - a čím jsem byl starší a cítil na sobě ony touhy, ono geniální dílo Stvořitele (pro ateisty dílo přírody, i když nevím, kde k tomu příroda vzala tolik intelugence, aby sex měl tak jedinečnou přidanou hodnotu, ale to ať si vyřeší sami ateisté), tím víc jsem si kladl otázku, jak to katoličtí kolegové mého strýce mohou vydržet (omlouvám se za tu formulaci).

Měl jsem různá podezření, ale žádná čísla po ruce. To až teď, takříkajíc na stará kolena. Pravdou ale je, že jsem po nich nikterak nepásl, neboť, podobně jako v předchozím případě,  jde o problém katolíků, nikoli nás ostatních.

Máme tu tedy dvojí pohled na věc. Na jedné straně povinný celibát (absolutní sexuální abstinenci včetně povinnosti nebýt ženatý), na druhé straně Bohem stvořenou sexualitu. Je to dilema biblického učení, nebo katolického církve? 

Odpověď: "B" je správně, neboť povinný celibát zavedla papežská církev v rozporu s tím, co se píše v Bibli. A proto ani nemůže fungovat tak, jak by jeho autoři byli rádi, aby fungoval. Neboť povinný celibát je proti lidské přirozenosti. (Nikoli dobrovolný, ale to je úplně jiné téma. Kdo se cítí, že "na to má", nechť celibát praktikuje - v tomto článku nicméně pojednáváme  o celibátu povinném.)

Co tedy učí Bible?

Apoštol Pavel o manželství představených církve

Pravidlo I: Biskup musí být bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení, ne pijan vína, ne bitec, ani mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec; kterýž by dům svůj dobře spravoval, kterýž by dítky měl v poddanosti se vší poctivostí. Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?

Pravidlo II: Jáhnové (nižší funkce ve sboru - pozn. L. S.) buďtěž jedné manželky muži, kteříž by dítky dobře spravovali, i své domy. (Zapsáno v Epištole sv. Pavla Timoteovi, kapitola třetí, verše 2 až 5 a 12.)

Dejme tedy na jednu argumentační stranu učení Bible a na druhou katolickou celibátní praxi. Shledáme v tom zásadní rozpor: církev vedená papežem hlásá a praktikuje něco jiného, než co říká Bible. Výsledek? Jedno velké pokrytectví (v lepším případě), v těch děsivějších konání, jež je často trestným činem. Do detailu zacházet netřeba, o zneužívání chlapců katolickými kněžími toho bylo v médiích zveřejněno víc než dost.

Proč tedy například protestantské, evangelikální, ale také třeba pravoslavné církve (přinejmenším některé) nepožadují povinný celibát? Protože Bible po křesťanech a Církvi nic takového nechce, neboť by to bylo v rozporu se stvořitelským záměrem zjeveným člověku na počátku  biblických dějin.

Katolíci jsou v tom, jakkoli to bude znít komicky, "papežštější než papež" - a jaké toto¨nekompromisní pravidlo přináší ovoce, vidíme ve Statistice uvedené výše, kterou polskému portálu NaTemat.pl. poskytl profesor sociologie Jozef Baniak.

Není to ovšem objev až 21. století, pouze se o tomto problému v papežské církvi po staletí farizejsky mlčelo. Ovšem čest výjimkám.  Jednou z nich byl v 16. století kardinál Albrecht Braniborský (1490-1545).

Kardinál Albrecht Braniborský o sexu kněží

Vím, že všichni moji kněží jsou konkubináři. Co však mám proti tomu dělat? Když jim jejich konkubíny zakážu, budou buď žádat manželky, nebo se stanou luterány.

Být katolíkem, cítil bych se hrubě podveden. Protože k čemu v takovém případě povinný celibát je, když studie profesora Baniaka potvrzuje, že pravdu měl kardinál Albrecht a nikoli ti, kdo z nejvyšších míst papežské kurie hlásají lži o tom, že celibát až na několik málo výjimek funguje.