Kalné ráno

Zvolna jsem se probouzel. Žena vstala o něco dřív. Přišla do ložnice a vážným hlasem mi sdělila: „Je zle. Rusko napadlo Ukrajinu.“ Byl čtvrtek, 24. února 2022. Překvapení? Nikoli po krymské zkušenosti.

A především: Nikoli po tom, co ve dnech před agresí Putin světu zvěstoval. Nebyla otázka zda, ale kdy k válce na východě kontinentu dojde.

Zločin Kremlu proti míru trvá už rok. Co dál? Není jiné cesty než pokračovat v obraně, pokračovat v pomoci napadené zemi.

Přemýšlel jsem o tom, kolik lidí na Západě rok po vypuknutí druhé světové války vážně uvažovalo o tom, že je nutné boj vzdát. Kolik lidí v Sovětském svazu uvažovalo stejně rok po zahájení Velké vlastenecké války? Netuším, ale pokud existovaly, byly takové úvahy z gruntu nesprávné. Nikdo v roce 1940 nemohl vědět, kdy bude Hitler poražen; ani Sověti v roce 1942 to nemohli vědět. Na obou stranách protiněmecké fronty, na západní i východní, bylo jasné jen jedno: boj musí pokračovat do konečného cíle – vítězství.

Jednat s Hitlerem? V žádném případě!

Jednat s Putinem? Zde se už názory liší. Patřím k těm, kdo jsou proti. V předvečer výročí vpádu Ruska na Ukrajinu mě v mém názoru utvrdil člověk, jehož úhel pohledu si zaslouží maximální pozornost.

Server Novinky.cz uveřejnil 23. února obsáhlý rozhovor s izraelským bezpečnostním expertem Danem Schueftanem působícím na Haifské univerzitě. Na otázku, co říci lidem, kteří mají za to, že by se s Putinem jednat mělo, Schueftan odpovídá zcela jasně:

Ne. Tihle lidé se všichni jmenují Chamberlain. To je přesně logika appeasementu. Ale Putina neuchlácholíte. Vezme si, co bude chtít. Protože pochází z úplně odlišné kultury. Problém lidí, o kterých mluvíte, je, že mají dojem, že Putin je stejný jako oni, jen mluví rusky. Ne. Je to jiný druh lidské bytosti. Saddám Husajn a Florence Nightingalová (britská zakladatelka moderního ošetřovatelství - LS) nebyli jen dva různí lidé. Byli od základu bytostně odlišní.

Poučení? Jednat s Putinem o míru je stejné jako jednat jednat s Hitlerem o míru. Zpočátku to vypadalo nadějně. Známá jsou Chamberlainova slova, která pronesl po návratu do vlasti z bavorské metropole, kde podepsal hanebnou Mnichovskou dohodu a po ní ještě britsko-německé prohlášení o tom, že obě země už spolu nikdy nebudou válčit a případné spory budou řešit metodou konzultací:

Přátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že to je mír pro naši dobu.

Neuplynul ani rok a na kontinentu vypukla válka, která postupně zachvátila téměř celý svět. Spoléhat na Hitlerovo „čestné slovo“ či snad na jeho podpis na kusu papíru byla čirá pošetilost.

Říká-li izraelský profesionál v oblasti bezpečnosti, že Putin si stejně vezme, co bude chtít (stejně jako to před ním udělal Hitler, dodávám já), pak by to mělo být vážným varováním před naivní důvěrou v Putinovu ochotu hrát fair play. Ano, situace na konci 30. let minulého století se v mnohém liší od situace současné. Zásadní rozdíl je v tom, že nejde o to ruského agresora porazit totálně, ale vytlačit z ukrajinského území.

Patrně pak bude nutné s Putinem nějakým způsobem jednat. V každém případě ale s krajní obezřetností a nanejvýš prozíravě. Appeasement se už nesmí opakovat.