K zákazu jednoho filmu

Úřední zákaz jakéhokoli filmového díla obecně, a ve svobodné zemi zvlášť, je záležitost problematická, kontroverzní, dilematická. Rozhodnutí samo je obvykle předmětem kritiky.

Co když ale zakázaný snímek můžeme označit jako „propagandistickou lež“? I zde existují dva názory: a) film zakázat; b) nechat na divácích, ať si vytvoří názor sami.

Jenomže: co v případě, když někdo o vás – a teď oslovuji pány – bude na filmovém plátně šířit nepravdu, že jste pedofil obnažující se před dětmi v přírodě, aniž by vám dal v témže filmu prostor k vyjádření. Žádný pedofil nejste, pouze jste u křoví močili; a než jste se vyprázdnili, objevil se znenadání cykloturistický oddíl s dvaceti dětmi a dvěma dospělými. (Podobnou prekérní situaci s „malou stranou“ v přírodě jsem zažil, byť bez následků.)

JENIN, JENIN

V roce 2002 natočil izaelskoarabský herec a režisér Mohammad Bakri dokument „Jenin, Jenin“ (je i v Česko-slovenské filmové databázi), který se týkal izraelské protiteroristické operace v severosamařském městě Jenin. Jde o jednostrannou protiizraelskou propagandu plnou lží.

Kdybychom ho měli k něčemu přirovnat, pak možná k fiktivnímu filmu „Odsun, odsun“, v němž by sudetoněmecký filmař dal prostor pouze odsunutým, kteří by popisovali (a v mnoha případech zveličovali) své negativní zážitky s poválečným transferem, aniž by byl v dokumentu zmíněn Mnichov 1938 a jeho následky, protektorát a vůbec vše, co s řáděním nacistů v naší zemi souviselo.

Tak vyznívá Bakriho film, který v Izraeli vyvolal oprávněný odpor a už druhý zákaz ( tom níže). Abychom lépe porozuměli tomu, oč v celé záležitosti jde, musíme si na prvním místě připomenout teroristické vraždy spáchané proti občanům Izraele v rámci tzv. II. intifády. Zde je stručný přehled za první čtvrtletí roku 2002, tedy v období těsně před izraelskou vojenskou reakcí.

LEDEN 2002

• 9. ledna … jih Izraele, zavražděni 4 vojáci (teroristická organizace: Hamas);
• 18. ledna … Hadera, zavražděno 6 Izraelců (Brigády mučedníků al Aksa – AMB);
• 22. ledna … Jeruzalém, zavražděni 2 Izraelci (AMB);
• 25. ledna … Tel Aviv, zavražděno 20 lidí při sebevražedném útoku (Islámský džihád);
• 27. ledna … Jeruzalém, 1 Izraelec zavražděn (Fatah)

ÚNOR 2002

• 10. února … před vojenskou základnou v Beerševě, zavražděni 2 vojáci (Hamas);
• 16. února … pizzerie v Karnei Šomron, 3 zavraždění teenageři (Lidová fronta pro osvobození Palestiny);
• 18. února … Maale Adumim, zavražděn 1 izraelský voják;
• 18. února … Kussufim … zavražděni 3 Izraelci (AMB);
• 19. února … u vojenské základny severně od Jeruzaléma, zavražděno 6 izraelských vojáků (AMB);

BŘEZEN 2002

• 2. března … Jeruzalém, zavražděno 11 Izraelců včetně 5 dětí (AMB);
• 3. března … kontrolní stanoviště u Ofry, zavražděno 7 vojáků a 3 civilisti (AMB);
• 4. března … Tel Aviv, zavražděni 3 Izraelci (AMB);
• 5. března … Afula, zavražděn 1 Izraelec při útoku na autobus;
• 7. března … Atzmona, zavražděno 5 Izraelců;
• 9. března … Jeruzalém, v kavárně Moment zavražděno 11 Izraelců (Hamas);
• 9. března … Netanya … zavražděni 3 Izraelci (AMB);
• 20. března … autobus na lince z Tel Avivu do Nazaretu, zavražděno 7 Izraelců (Islámský džihád);
• 21. března … Jeruzalém, zavražděni 3 Izraelci (AMB);
• 27. března … Netanya, v Park Hotelu při sváteční pesachové večeři zavražděno 30 Izraelců (Hamas);
• 28. března … Elon Moreh, zavražděni 4 Izraelci (Hamas);
• 29. března … supermarket v Kiryat Hayovel, zavražděni 2 Izraelci;
• 29. března … Netzarim, zavražděni 2 Izraelci;
• 31. března … Haifa, restaurace Matza, zavražděno 15 Izraelců (Hamas)

Není to úplný přehled teroristických útoků proti izraelským cílům v prvním čtvrtletí roku 2002, nýbrž jde o výběr toho nejhrůznějšího (vynechány jsou akce, při nichž nebyly oběti na životech a některé útoky proti armádě). To vše proto, abych seznam příliš nezahltil čísly.

Izraelskou reakcí na uvedené vraždění II. intifády byla protiteroristická operace Obranný štít zacílená na základny teroristů v Judeji a Samaří. Rozdělena byla do několika částí, jedna z nich se týkala právě Jeninu. Zde probíhaly těžkém střety s teroristy v prvních jedenácti dnech měsíce dubna, teroristé kladli zuřivý odpor, mrtví byli na obou stranách. A také o počty mrtvých v této kauze podstatným způsobem jde, jak rovněž uvidíme níže.

O jeninské operaci se začaly šířit fámy, že se jednalo o masakr Arabů. Tak ji prezentoval i Bakri ve svém filmu sestaveném z jednostranných výpovědí Arabů bez názoru protistrany a obsahujícím účelové střihy, které vytvářejí lživý obraz o chování vojáků během likvidace teroristické infrastruktury v Jeninu – jedné z jejích základen.

Jeden příklad: ve filmu je vyobrazen jedoucí obrněný transportér, nesprávně označený jako tank, a následně je scéna sestříhána tak, aby to vypadalo, že přejel několik arabských vězňů ležících na zemi. Nic takového se ovšem nestalo, jak režisér později přiznal.

Bakriho advokát Avigdor Feldman podle webu Times of Israel u soudu uvedl, že režisér se nesnažil o skutečný popis „bitvy o Jenin“, ale chtěl prezentovat „palestinský příběh“ bez ohledu na jeho pravdivost. Pozoruhodná upřímnost.

Další lež se týkala počtu obětí. Šířily se zvěsti o „masakru Arabů“, k nimž opět přispěl i Bakriho film; fake news o půl tisícovce mrtvých. Skutečnost – dle Times of Israel: 52 mrtvých Arabů, z toho armádní zdroje uvádějí 48 militantů z teroristických formací (a organizace Human Right Watch 27). Jedním dechem ale musíme dodat, že v jeninské operaci zahynulo 23 příslušníků izraelské armády.

FILM U SOUDU

Izraelská komise pro hodnocení filmů (IFRB) Bakriho snímek hned v roce 2002 zakázala jako nactiutrhačný a vůči veřejnosti urážlivý. Nejvyšší soud Izraele ovšem toho rozhodnutí zrušil. Po odvolání byl tento verdikt pozastaven a pak znovu v roce 2004 obnoven. Tím ovšem celá anabáze neskončila.

Nešlo totiž pouze o to, zda dokument zakázat či nikoli. Ve hře byla také čest vojáků v Jeninu sloužících. Pět z nich, kteří se mezitím vrátili do zálohy, podalo žalobu s poukazem na to, že Bakri pošpinil jejich dobré jméno, neboť vojáci (obecně, nikoli ovšem konkrétně těchto pět) jsou v dokumentu vykresleni jako váleční zločinci. Soud ale jejich žalobu zamítl. Konstatoval, že snímek sice pomlouvá armádu, ale nikoli jmenovitě je samotné. Následovalo odvolání a to bylo opět zamítnuto ( roce 2011).

Vše se ale změnilo v roce 2016, kdy podal žalobu na ochranu osobnosti podplukovník v záloze (v hebrejské vojenské terminologii sgan aluf) Nissim Magnagi. Ve filmu sám sebe konkrétně identifikoval, a to právní situaci zcela posunulo. V žalobě uvedl, že kvůli Bakriho filmu bylo poškozeno jeho dobré jméno, utrpěla jeho čest a mravní a morální identita doznaly újmy. Požadoval finanční odškodnění a zákaz promítání filmu.

Satisfakce se dočkal v pondělí 11. ledna 2021, když soudkyně okresního soudu v Lodu Halit Silašová mu vyhověla.

Režisér musí zaplatit Magnagimu odškodné (v přepočtu) 55 tisíc dolarů a k tomu náklady řízení ve výši 15 a půl tisíc dolarů. Současně vydala zákaz promítání filmu a rozhodla o zabavení kopií snímku.

Zde ale musíme dodat, že režisér Bakri se hodlá odvolat a právní bitva na téma svoboda vs pravda bude pokračovat.

Pro úplnost uveďme, že Nissim Magnagi během soudního jednání uvedl, že většinu peněz, které vysoudí, chce věnovat veteránům z jeninské operace a rodinám zabitých vojáků.

V Izraeli je verdikt vnímán jako jisté zadostiučinění: armádě, která chrání občany země před teroristickými zabijáky, bylo vráceno to, co jím chtěl film vzít – její čest.

A viděno z odstupem, ze středu Evropy? Ono se řekne: v Izraeli zakázali film, co je to za demokracii, když tam praktikují cenzuru?! Podíváme-li se ale na celou věc v širších souvislostech, jejichž část jsem uvedl v tomto článku, možná kroku soudkyně Silašové a celému příběhu lépe porozumíme.