K výroku Soudního dvora EU o označování produktů

Jistě to nebyl záměr, ale pouhá náhoda, leč je to příznačné. Zatímco Izrael je zasypáván raketami teroristů (do 13/11 večer jich bylo evidováno 360), Soudní dvůr EU řeší označování výrobků.

Rozumí se těch, které pocházejí z Judeje, Samaří, Golan a východního Jeruzaléma. Pokud pocházejí z „osad“, musí to být explicitně uvedeno. Myšleno: z židovských osad. Nesmí na nich být uvedeno „Made in Israel“. Aby spotřebitel v EU, a tedy i v ČR, přesně věděl, odkud daný výrobek pochází – a byl mu umožněn informovaný výběr.

Soudní dvůr EU přitom v tiskové zprávě 140/19 z 12. listopadu 2019 uvedl, že poskytování informací spotřebitelům jim musí na základě ustanovení nařízení č. 1169/20118

umožnit informovaný výběr potravin se zvláštním ohledem nejen na zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska, ale i na úvahy týkající se dodržování mezinárodního práva. Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že takové úvahy mohou ovlivnit rozhodnutí spotřebitelů o koupi.

Hezky zdůvodněno, proč na výrobcích z Judeje, Samaří, Golan a dokonce východního Jeruzaléma nesmí být uvedeno „Made in Israel“. Tato teritoria vnímá EU jako „Izraelem okupovaná“. (Pikantní na tom je, že podle tohoto pojetí okupuje Izrael část svého hlavního města.)

Nechci opakovat to, co k tomuto verdiktu už bylo napsáno a řečeno. V Izraeli i jinde. (V principu lze shrnout – teď už zbývá označovat výrobky z židovských osad žlutou šesticípou hvězdou a budeme tam, kde jsme už jednou byli.)

Jen bych k celé této prapodivné záležitosti jsoucí na ruku Hnutí BDS chtěl přičinit tři poznámky.

• 1/Nesmí-li se výrobek (třeba model velblouda) pocházející z židovské dílny východního Jeruzaléma označit údajem „Made in Israel“, smí se podobný výrobek z arabské dílny nacházející se ve východním Jeruzalémě označit „Made in Palestine“?
• 2/ Záleží-li EU na tom, aby byl spotřebitel přesně informován o původu zboží, jak se vypořádá s označením „Made in Palestine“ (nebo „Produced in Palestine“ apod.) na výrobcích pocházejících z území Palestinskoarabské autonomie? Jaká Palestina je vlastně myšlena, v jakých hranicích? Připomeňme, že žádný stát Palestina v přesně definovaných hranicích v současné době reálně neexistuje, pouze Palestinskoarabská samospráva v Judeji a Samaří a v Pásmu Gazy, jejíž hranice jsou stanoveny dohodami z Oslo (oblast A, resp. B). Koupím-li si olivový olej z produkce židovské osady v Judeji a Samaří označený „Produced in Israel“, měl bych se (v souladu s verdiktem Soudního dvora EU) otřást odporem nad špatným označením. Koupím-li si olivový olej z produkce arabské farmy působící na území Palestinskoarabské autonomie, který bude označen vinětou „Produced in Palestine“, nebo dokonce „Proudly Produced in Palestine“, bude to v pořádku? Že takto označené zboží existuje, můžeme se přesvědčit  ZDE  a  ZDE .
• 3/ Není vrcholem pokrytectví, když EU na jedné straně (prostřednictvím svého Soudního dvora) požaduje po Izraeli přesné definování původu zboží a na straně druhé sama používá označení „Made in EU“ (nebo do konce „Made in Europe“, což už hraničí s arogancí - Evropa přece není pouze EU)?

•

Telegraficky k jinému tématu. Ruský IT specialista Alexej Burkov byl v pondělí 11/11 vydán z Izraele do USA, kde je viněn z úvěrových podvodů a kyberkriminality. Moskva přitom kalkulovala s tím, že když Izrael vrátí Burkova do Ruska, z ruského vězení by mohla být propuštěna izraelská občanka Naama Issacharová odsouzená za držení necelých 10 gramů konopí na 7 a půl roku kriminálu. Vydání Burkova do USA tuto možnost definitivně poslalo k ledu. Osud Naamy má nyní v rukou prezident Putin, který si ji, jak naznačuje server Arutz ševa, může nějakou dobu ponechat jako politický trumf ve vztahu k Izraeli. (Dost možná, že z toho bude chtít vytěžit něco jiného, když nevyšel Burkov.)

Naama tedy potřebuje i nadále naši podporu a solidaritu.