K výročí sedmého října

V předvečer 7. října jsem si pustil na iVysílání České televize izraelsko-německý dokument „Supernova: Masakr na festivalu“. Velice věrně přiblížil hrůznou atmosféru tehdejšího pekla na zemi.

Nebylo to ono video, které ukazuje zvěrstva spáchaná teroristickými monstry v izraelském pohraničí (“Bearing Witness to the October 7th Massacre“) v plném rozsahu šíleného vraždění, přesto stačilo k tomu, abych se utvrdil v tom, co jsem si dosud myslel. Bylo to něco příšerného. Následná izraelská reakce ve formě obranné protiteroristické války, tak jak ji Izraelské síly obrany realizují, je plně oprávněná.

Hamás vyvolal bouři Al Aksá – a i kdyby obětí v Pásmu Gazy na arabské straně bylo třikrát víc, on je jimi vinen. Bez otřesného 7. října nebylo by toho, nad čím se svět tak rád pohoršuje. Z jeho strany jde o hanebné pokrytectví.

Za vrchol zvrácenosti lze považovat skutečnost, že s lídry teroristických bestií je Izrael nucen jednat, byť nepřímo. Jenom proto, že jde o gang vyděračů, který drží v podzemních kobkách už dva roky nevinná izraelská rukojmí, přičemž většina z oné necelé padesátky není naživu. Jak se s touto šílenou situací historie vyrovná? Vrátí-li se svět, dnes s naprosto zvráceným úsudkem a morálkou postavenou na hlavu, ještě někdy k normálnímu uvažování, budou se naši potomci zákonitě ptát. Jak bylo něco takového možné? Jak to, že se svět nepostavil jako jeden muž po bok Izraele, nevytvořil na Hamás tlak, třeba i vojenský, ale místo toho soustavně plísnil Izrael za to, jak se brání a zhusta i za to, že se vůbec brání. Jak to, že Hamás a pouze Hamás nebyl postaven na hanbu, ale choulil se kdesi ve stínu pranýře, na kterém stál Izrael?

Nestačí říci, že Hamás způsobil masakr, ale Izrael v Gaze… Ne! Každé takové „ale“ je přidáním propagandistických kladných bodů teroristům a urážkou všech, kdo se stali jakoukoli obětí teroristických gangsterů. Čím se zrůdy Hamásu, které do protiraketových krytů, v nichž byli namačkáni účastníci tanečního festivalu Supernova, házeli granáty, liší od německých nacistických zrůd, které dělaly v principu to samé?

Sedmého října zažili Izraelci krvavé běsnění nositelů novodobého Zla. Po dvou letech jejich šéfové sedí v sinajském Šarm aš Šajchu jako vážení partneři, s nimž civilizovaná část světa musí jednat. Ohavnost nejvyššího stupně. Lze jen litovat, že je Izrael při operaci v Dauhá 9. září všechny nezlikvidoval, jako se to podařilo předtím v případě Haníji, Sinwára, Nasralláha a dalších.

Důsledky islamistického běsu trvají už dva roky. Jsem vděčný za každou lidskou bytost, která unikla z ďábelských spárů Hamásu a Palestinského islámského džihádu a modlím se za zbývající přeživší, aby se co nejdříve vrátili do vlasti. Ale co ti zavraždění? Ti budou věčnou obžalobou svých zabijáckých netvorů a všech, kdo se nedokázali plně postavit na stranu Izraele.

Druhé výročí odhalení pravé tváře islamistického terorismu prožiju v niterném rozjímání v tichu vzpomínek a s úctou ke všem, kdo museli islamistickým údolím stínu smrti projít.

Budiž požehnána památka všech, kdo v osudovém setkání se Zlem, které se sloganem „Alláhu Akbar“ vraždilo z těch nejnižších pohnutek, zaplatili daň nejvyšší – položili své životy.

Zdroj: Pixabay.