K vyjádření Petry Kvitové

Server Sport.cz informoval 1. dubna o postoji naší nejlepší hráčky ve dvouhře (dvanáctá před Miami Open) k účasti Rusů a Bělorusů na OH: „Kvitová: Ruští a běloruští tenisté by neměli na olympiádě startovat“.

Tenistka v reakci na návrat ruských a běloruských hráčů na wimbledonský grandslam řekla jasné slovo: tenisté z obou zemí by neměli startovat na OH. Doslova: „Můj postoj je samozřejmě stále jasný, jsem proti válce a více mi záleží na lidech a hráčích z Ukrajiny. (…) A podle mého názoru by neměli (tenisté z Ruska a Běloruska) startovat ani na olympiádě. V tomhle jsem spíše na ukrajinské straně. Cítím to tak, že olympijské hry jsou tu proto, že nechceme na světě válku. Takže to mi dělá starost. A opravdu jsem ocenila, když je Wimbledon loni nepozval.“

Postoj, který si zaslouží ocenění. Má ale, jako spousta jiných věcí v životě, háček. Jedna věc je něco proklamovat – Rusové a Bělorusové by na OH startovat neměli -, jiná věc zachovat se podle toho v praxi.

Ano, start sportovců RF a Běloruska je za stávající s situace nemorální. Naopak morální je odmítnutí jejich účasti. To se ale nacházíme v teoretické rovině.

Jak vypadá praxe?

Předesílám: dle citovaného článku na Sportu.cz „mezinárodní olympijský výbor tento týden doporučil všem mezinárodním federacím návrat reprezentantů obou zemí jako jednotlivých neutrálních sportovců. Ukrajinští politici a představitele sportu na to reagovali odmítavě a nařídili svým sportovcům soutěže s Rusy a Bělorusy bojkotovat.“

Tomu lze rozumět. Jsem-li na straně oběti ruské agrese, tedy na straně Ukrajiny, nemohu nastoupit proti ruským a běloruským soupeřům. Jistě, budu za to muset zaplatit jistou daň, někdy dost vysokou, třeba možnost vyhrát turnaj v té či oné disciplíně. Ale zachovám si tvář, morální kredit, čistý štít.

Pokud příslušná sportovní organizace Rusům a Bělorusům účast na příslušném turnaji, jehož se účastním, zakáže, žádné dilema nemám: ruský ani běloruský soupeř proti mně nenastoupí, není co řešit. Snadná situace.

Pokud ale „moje“ asociace – jsem-li tenistka, pak WTA – rozhodne, že umožní ruským a běloruským sportovcům startovat na turnajích „individuálně s neutrálním statusem“, dostávám se jako člověk držící se jistých morálních zásad do problému. Soupeřit s nimi, nebo nesoupeřit?

Je samozřejmě možné, aby se tenistka postavená před takovouto volbu alibisticky schovala za rozhodnutí WTA a proti ruským či běloruským soupeřkám na turnajích WTA World Tour nastoupila. Formálně vzato jí to nelze mít za zlé. Mohla by si ale odpustit moralizující řeči o tom, že Rusové a Bělorusové (v jejím případě Rusky a Bělorusky) by na OH startovat neměly. Protože když MOV rozhodne, že se sportovci obou zemí mohou her zúčastnit, třebaže v neutrálním „módu“, naše tenistka proti nim s největší pravděpodobností nastoupí, válka neválka, agrese neagrese, morálka nemoráka.

Čili: pokrytectví.

Proč si to myslím? Asociace WTA od počátku ruské agrese proti Ukrajině umožnila startovat Ruskám a Běloruskám – „individuálně s neutrálním statusem“ (Sport.cz). Která z českých tenistek s nimi odmítla hrát na protest proti ruské agresi? Pokud se nemýlím, ani jedna. Odmítla proti soupeřkám ze země agresora (RF), případně ze země, která stojí po boku agresora (Bělorusko), nastoupit Petra Kvitová? Nikoli.

Na aktuálním turnaji WTA 1000 v Miami na Floridě svedl pavouk Petru Kvitovou k souboji se dvěma ruskými tenistkami. Ty sice soutěžily s „neutrálním statusem“, ale každý věděl, odkud pocházejí. Ve 4. kole porazila Gračovovou 7:5, 7:6, ve čtvrtfinále Alexandrovovou 6:4, 3:6, 6:3. Také díky tomu se probojovala do finále, do jehož zahájení chybělo v době přípravy toho článku ještě necelých pět hodin.

Kdyby se Petra Kvitová rozhodla ve čtvrtém kole proti Gračovové nenastoupit, výrazně by si vylepšila své morální renomé. Ovšem připravila by se o možnost bojovat ve finále o titul. Netuším, jestli o něčem takovém vůbec uvažovala. Spíše si myslím, že její přístup byl veden úvahou: když WTA Rusky na turnaj pustila, proč bych s nimi nehrála.

V pořádku. Když ale MOV pustí Rusky Bělorusky na OH, bude s nimi Petra Kvitová hrát (pakliže se do Paříže kvalifikuje), třebaže si myslí, že by ruské a běloruské tenistky na letních hrách startovat neměly? Pokud odmítne, bude to pochopitelné a v souladu s jejím přesvědčením. Pokud nastoupí, pak řeči o tom, že tenisté z Ruska a Běloruska by na olympiádě startovat neměli, že je „spíše na ukrajinské straně“ a že olympijské hry „jsou tu proto, že nechceme na světě válku“ jsou toliko líbivá slova nedoprovázená činy.

Co tím chci říci? Pokud se někdo jasně vymezí proukrajinsky a protirusky a v souladu s tímto postojem odmítne s Rusy na protest proti brutální ruské agresi ve sportu soupeřit, pak mu jeho postoj uvěřím a získá mé sympatie. V opačném případě – slovní podpora ano, v praxi bojkot Rusů nikoli – jsou to všechno alibistické řeči. Z tohoto úhlu pohledu je „neutrální“ postoj olympionika Davida Svobody upřímnější a férovější než proklamace těch, kdo se sice staví na stranu Ukrajiny, ale v praxi s Rusy a Bělorusy soupeří, jako by žádná Putinova agrese nebyla.