K Vondrově urážce a omluvě

Také jsem slávista – jako Saša Vondra. Člověk, k němuž chovám úctu. Už od dob, kdy působil v Chartě 77. V té patřil k pravicově smýšlejícím disidentům a pravicovým politikem je stále. Aniž bychom se znali, máme hodně společného.

Politicky, názorově.

Nejsem ovšem tak skalní slávista, abych kvůli nespravedlivému verdiktu na hřišti urážel kohokoli, tím méně celý národ. Nota bene národ, k němuž chovám přirozené sympatie. Slovince.

Když začala válka na Balkáně, která znamenala rozpad Jugoslávie, vedly se první boje na území Slovinska. Psal se rok 1991. Měl jsem tehdy o osud Slovinska vážné obavy – a byl jsem šťasten, když byl proces vedoucí k jeho nezávislosti úspěšně dovršen. (Čistě osobní vzpomínka. Státem, z jeož území jsem poprvé v životě spatřil moře, bylo právě Slovinsko. Nikoli Jugoslávie, ale nezávislá Slovinská republika.)

Po nešťastném zápase 4. předkola Ligy mistrů mezi dánským klubem FC Midtjylland a Slavií Praha neudržel Saša Vondra emoce na uzdě a vyjádřil se hnusně o Slovincích. Na základě toho, jak se zachoval jeden Slovinec (jeden ze dvou milionů!), fotbalový rozhodčí Damir Skomina, ocejchoval Vondra všechny Slovince jako „oportunistické svině“. Přesněji, abych byl korektní: ne že jsou, ale že „dokážou být“. A absolutně nemoudře napsal, že to „vždycky říkal“.

Sotva se tyto výroky dostaly do médií, bylo jasné, že se za ně bude muset omluvit, i když se k tomu zpočátku neměl. Nakonec tak ale učinil v dopise slovinským europoslancům.

Řešil jsem otázku, zda mám Sašovu omluvu přijmout. Proč já? Protože se omluvil i mně. Citát z dopisu:

• Je mi líto, co se stalo, a  omlouvám se všem lidem, nejen ve Slovinsku, ale i v mé domovské zemi, v České republice,  a kdekoli v Evropě. (I am sorry for what happened, and I apologize to all the people, not only in Slovenia, but also in my home country, in the Czech Republic and elsewhere in Europe.)

Nebudu zastírat, že jsem měl s tímto Sašovým slovním excesem velký problém. Nakonec mi ale pomohla Bible. V Matoušově evangeliu je popsán krátký dialog, kdy učedník Petr přichází k Ježíši a ptá se ho:

Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?

A Ježíš odpovídá:

Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.

Za mě je tedy Vondrova omluva přijata.

Zajímavost. Ve stejný den, kdy slovinský rozhodčí „zařízl“ Slavii, hrál se jiný zápas 4. předkola Ligy mistrů – mezi Red Bulls Salzburg a Maccabi Tel Aviv. Izraelský tým zažil nepříjemnou situaci, byť s tou slávistickou v Dánsku nesrovnatelnou. Nicméně stalo se: po penaltě proti hostům a následných protestech dostal červenou kartu řecký trenér Maccabi Giorgos Donis; musel opustit hřiště. Rozhodčím byl Němec Felix Brych. Klub Maccabi prohrál 1:3 a byl z LM vyřazen. Jakkoli jsem fandou izraelského sportu, nenapadlo by mě - rozumí se v silném emočním rozpoložení – jeho rozhodnutí vztáhnout na celý německý národ a nějak peprně se o něm vyjádřit. To se prostě nedělá.

Obecná poznámka na závěr. Politici by se měli vyjadřovat tak, aby se vzápětí nemuseli omlouvat. Je to tak těžký úkol? Zdá se, že ano.