K vatikánsko-palestinské smlouvě

Podepsána byla v pátek 26/6. Připomíná tak trochu uvažování manželů o tom, jakou svatební kytici bude jednou mít jejich dcera, zatímco paní manželka sotva otěhotněla.

Vatikánské zdroje, konkrétně tamní rozhlas, hovoří o globální dohodě, která se týká „základních aspektů života a činnosti katolické církve ve Státu Palestina“. Potíž je v tom, že žádný takový stát reálně neexistuje, takže se musíme ptát, jakého teritoria se to celé týká. Každá dohoda se kromě jiného musí vztahovat k přesně stanovenému území (teritoriální jurisdikce): například Ústava ČR platí pouze na teritoriu  českého státu a nikoli dejme tomu v Polsku.

A právě o to jde. Jak již řečeno, Stát Palestina neexistuje a jediné, co podle Dohod z Oslo existuje je Palestinská autonomie s územím v Dohodách vyjmenovaným (zóna A a B). Ovšem palestinskoarabská reprezentace, jejíž představitel, ministr zahraničí v demisi Rijád Málikí, dohodu v papežském sídle podepsal, si jednostranně nárokuje území mimo zónu A a B – například část Jeruzaléma, hlavního města Izraele. I zde se nacházejí katolické kostely a instituce a není od věci se ptát, jestli se nová globální dohoda bude týkat také jich. Pokud ano, znamenalo by to cosi, co je stejně tak absurdní jako nepřijatelné. Že totiž smlouva mezi dvěma státy platí i na území státu třetího, aniž by ten s tím vyslovil souhlas.

Tak horké to ale nebude, protože oficiální zpráva Vatikánského rozhlasu o globální dohodě obsahuje větu, které si ne všechna média všimla:

Dohoda vstoupí v platnost poté, co obě strany písemně oznámí, že byly splněny ústavní a vnitrostátní předpoklady k tomuto kroku. 

Byť to palestinskoarabská reprezentace pojme jinak (a Vatikán patrně s ní), logicky bychom mohli odvodit, že smlouva Vatikán – Stát Palestina vstoupí v platnost poté, co bude druhý jmenovaný státní útvar s přesně definovanými hranicemi (uznanými nejen kdekým ve světě, ale podle Dohod z Oslo primárně Izraelem) ustaven. Tak tomu ovšem (zatím?) není a nám nezbývá, než se upřímně podivit: proč Vatikán tak spěchal a nepočkal s uzavřením globální dohody až na dobu, kdy k výše zmíněnému dojde?

Pokud měl papežský stát akutní potřebu smluvně upravit postavení katolické církve na územích podléhajících jurisdikci Palestinské autonomie, nebylo by projevem moudrosti a smyslu pro realitu, kdyby uzavřel smlouvu s touto autonomií a nikoli s neexistujícím palestinským arabským státem?

Proto ten příměr o svatební kytici a sotva těhotné matce budoucí nevěsty v úvodu článku.