K premiérově nerezignaci

Napětí na Středním východě by se dalo krájet. Situace eskaluje na více frontách. Jednak tu máme arabskou a Erdoganovu hysterii kolem Jeruzaléma (o tom snad jindy), jednak dramatické dění v Jemenu a Libanonu.  

V Jemenu byl v pondělí 4/12 zavražděn bývalý prezident Sálih. Nedlouho poté, co se odklonil od proíránských Húsiů. Příznačné, dá se říci.

O den později odvolal svou rezignaci libanonský premiér Harírí.

Když jsem o Harírím naposledy psal na svém blogu (článek „Premiér cestovatel“; 22/11), uvedl jsem:

• Záležitost kolem Harírího ovšem nekončí, ba naopak. To nejdůležitější - rozuzlení - teprve přijde.

Zdá se, že rozuzlení, přesněji jeho první část, je tady. Premiér podmiňoval odvolání demise tím, že všechny složky koaliční vlády (jejíž součástí je i teroristická organizace Hizballáh) se shodnou na tom, čemu v zemi říkají politika oddělení (dissociation policy). Myšlena je tím neutralita Libanonu, tedy jeho nevměšování do jakéhokoliv konfliktu v regionu.

Proč je to tak důležité? On se snad Libanon vměšuje do záležitostí jiných států? Oficiálně jako stát nikoli (existuje cosi jako státní politika nevměšování), ale někteří členové koaliční vlády ano. Jmenovitě Hizballáh. Ten má svoji armádu (milice), své agenty, své teroristy – a ti všichni se vměšují až hanba. Hizballáh se po boku Íránu vojensky angažuje v Sýrii na straně Asádova režimu, stejně tak jsou jeho lidé aktivní v Jemenu na straně proíránských Húsiů (těch, kteří zavraždili Sáliha). Samostatnou kapitolou je protiizraelská politika Hizballáhu. Angažmá Hizballáhu za hranicemi Libanonu je jedním z klíčových zdrojů napětí v regionu, sluší se dodat.

V úterý 5/12 přišla z Bejrútu zpráva, že Harírí rezignaci zrušil poté, co vládní kabinet jednomyslně odsouhlasil novou politiku oddělení. Premiér doslova řekl:

• Všechny politické složky vlády se rozhodly oddělit se od všech konfliktů, sporů, válek nebo vnitřních záležitostí bratrských arabských zemí, aby byly zachovány ekonomické a politické vztahy Libanonu," řekl Hariri. 

„Jednomyslně“ a „všechny složky“ znamená včetně Hizballáhu. A jak se trefně ptá jeden diskutující na webu izraelských novin Jerusalem Post:  Does this mean Hezbollah will pull out of Syria? (Znamená to, že se Hizballáh stáhne ze Sýrie?) To je jedna z klíčových otázek.

Není přece možné hlásit se k politice oddělení od konfliktů a současně se v nějakém konfliktu vojensky angažovat. Soudím, že toto je nejslabší místo oné dohody, na kterém Harírího úsilí o nevměšování zkrachuje, resp. bude zdrojem dalšího napětí, neboť jen nebetyčný naiva by snad věřil tomu, že Hizballáh se přes noc změní z vlka v beránka míru.

Poněkud to připomíná pikantní situaci v rámci bratrského usmíření mezi palestinskoarabskými stranami Fatah a Hamas. Teroristický Hamas spravující Pásmo Gazy disponuje asi 25tisícovou armádou. Fatah jako budoucí vládce Pásma požaduje odzbrojení jednotek Hamasu (v zájmu ustavení jednotných bezpečnostních sborů Palestinskoarabské autonomie na Západním břehu a v Pásmu Gazy), jeho lídři to však odmítají: jsou ochotni svěřit vládu nad Pásmem Fatahu, ale ponechat si vlastní jednotky. Přesně to je kamenem úrazu, který způsobí, že usmíření (nikoli první) Fatah – Hamas nebude fungovat.

Stejně tak nemůže fungovat ani dohoda Harírího kabinetu o politice nevměšování, neboť s teroristy, aniž by se předtím zřekli terorismu (se vším, co k tomu patří), se dohodnout prostě nelze.

•

... web libanonských novin The Daily Star informuje 5/12/2017 o zrušení rezignace premiéra Harírího po zasedání jeho kabinetu, na němž ministři jednomyslně schválili novou politiku oddělení (šipka). Vlevo premiér Saad Harírí, vpravo prezident Michel Aún.