K pátečnímu (10. 9.) arabskému Dni hněvu

Ne že bychom to dosud nevěděli, ale po útěku šesti teroristů z izraelské věznice Gilboa se palestinští Arabové „odkopali“ takříkajíc napříč politickým spektrem. Všichni jako jeden muž stojí na straně teroru zacíleného na Izrael.

Pohledem člověka ze Západu: je možné usilovat o mírové narovnání, je možné vyzývat k jednání a dialogu. To vše, ba mnohem víc je možné dělat, a jistě se to bude dít. Bude to ale sebeklam. Hlas volajícího na pusté poušti. Pošetilost naivních.

Neboť dojde-li na lámání chleba, srdce palestinských Arabů vždy bije pro teroristy.

Na útěku oněch šesti nic pozitivního není. Až na jednu věc: ukázala se pravda. Palestinští Arabové, jejich představitelé, frakce a nemalá část veřejnosti na jedné straně a terorismus na druhé straně jsou ve skutečnosti spojité nádoby.

Na čem lze toto tvrzení založit?

Hamas, Palestinský islámský džihád (PIJ) a další palestinskoarabské formace vyhlásily na pátek 10. září Den hněvu. Proč? Na protest proti tomu, že Izrael po útěku šesti teroristů přemístil v rámci přijatých opatření odsouzené teroristy a bezpečnostní vězně do jiných žalářů než těch, v nichž dosud pobývali. Snad není třeba dodávat, že o tom, kde si bude ten či odsouzený odpykávat trest či kde bude zadržená osoba ve vazbě (administrativní detenci) rozhodují příslušné izraelské úřady, nikoli blízkovýchodní teroristické organizace.

V případě teroristických formací není něco takového překvapivé. Co ale Fatah, jehož představitelé se formálně vzdali podpory teroru? Mezi ním a Hamasem či PIJ není rozdílu.

Ve čtvrtek 9. září Tawfik Tirawi, člen ústředního výboru Fatahu, navštívil některé rodiny uprchlých teroristů a během návštěvy řekl, že je na uprchlé hrdý.

Otázka na okraj. Je možné se prezentovat jako odpůrce nacismu a současně být hrdý na Heydricha?

Ve výzvě Hamasu se říká:

• Vzhledem ke zběsilému útoku na naše vězně vyzýváme náš palestinský lid, aby tváří v tvář okupaci a její agresi vůči vězňům udělal z pátku Den palestinského hněvu a vydal se ke kontaktním místům (kontrolním stanovištím) a střetl se s armádou nepřítele.

Přemístění vězňů z jednoho žaláře do druhého je prezentováno jako agrese a je důvodem k podněcování ke konfliktu. Přesně taková je politika Hamasu. Posílat lidi ke „kontaktním místům“, v Pásmu Gazy je to hranice s Izraelem, navádět je k provokacím vůči vojákům sousedního státu – a pak ronit krokodýlí slzy, když Izraelci v sebeobraně použijí zbraň a zasáhnou.

Hodně špatná komedie.

Vláda Palestinskoarabské autonomie nezůstává pozadu. Ve čtvrtek vydalo její ministerstvo zahraničí svým ambasádám pokyn, aby problém bezpečnostních vězňů předestřely vládám hostitelských zemí, mezinárodním organizacím a médiím. V pokynu se přitom hovoří o „izraelské agresi vůči hrdinným vězňům“.

No vida: odsouzení nebo zadržení teroristé, zadržení členové teroristických organizací a bezpečnostní vězňové jsou považováni za hrdiny.

A nejen to.

Ministerstvo zahraničí Autonomie hlásá do světa, že nejnovější izraelská opatření (po útěku teroristů) se dostávají „na úroveň válečných zločinů a zločinů proti lidskosti“.

Dost. Dál pokračovat nemá smysl. Snad jen, abychom si nic nenamlouvali: nemalá čát světa ochotně popřává nesmyslům z dílny palestinskoarabských propagandistů sluchu a někteří jejich konstrukcím dokonce věří. Vrchol zvrácenosti. Jakou hodnotu má pro představitele Palestinskoarabské autonomie život zavražděných židovských civilistů, když jeho vrahy označují za hrdiny?

•

Pramen:

Web Jpost.com/článek „Palestinians declare ‘day of rage’ in support of prisoners/9. 9. 2021