S rozpětím půl století rodák z naší ulice...Požehnany život...Díky za vzpomínku.

Pamatuji se jak odjizdeli na svoji prvni cestu od nejake budovy mezi Vaclavakem a Wilsonovym nadrazim...tata me tam tehdy vzal... diky za milou vzpominku,

Autorovi děkuji za velmi milý soukromý medailonek. A když tak pročítám příspěvky, dává mi to klid do duše

Jsme skutečně zvláštní země. Tolik dobově, zlikvidovaných lidí! Baťa, Wichterle a legendární H+Z. Jak by to tady asi vypadalo? Baťovy fabriky, jako zdroj příjmů. Pokrokové metody a sociální programy. Wichterle Company - Špičková střediska výzkumu, VŠ pro mladé lidi, vynálezy a patenty. Hanzelka, jako uvažovaný prezident. Míra Zikmund, jako ukázka čilosti a neotřelého uvažování. Obrovské, mravní příklady do společnosti ...

Dobré doby, kdy přespali na vrcholku pyramidy. Ještě lepší, kdy Hanzelka málem zastřelil Zikmunda! Šermoval revolverem a prostřelil přístrojovou desku v autě. Důkaz, díru po kulce - je možno vidět dodnes. Oni odešli, neodešli. Jsou v srdéčku každého rozumně uvažujícího člověka. Zde, máme být právem , na co hrdi. No jak kde zase, že ...

Me vzpominky jsou jen prave na pana Zikmunda. Chodil okolo nasi ulice hned za podjezdem ve Zline. Mnohokrat jsme se potkaly a vzdy u neho s usmevem. I tech par slov prohozenych byl krasny zazitek.

Proc ne pan Hanzelka? Rodina se sklada (nebo skladala) s muze a zeny a ta zena nemela rada Zlin. Snad k vuli jmenu Gottwalda a ulici jmenem Murzina (byvala Dlouha). Nevim!!

Pana Jirku jsem slysel na radiu po drate (uzasny vynalez) v lednu 1968. Jeho rozhovor snad do smrti nezapomenu. Co dokazal rici, stacilo na 10 let kreminalu. Ale byl to zacatek toho usmevneho "Prazskeho Jara". V prosinci tehoz roku, jsem uz to radio po drate neposlouchal. Na zapade neexistovalo.

Memu otci se nejakym zahadnym zpusobem podarilo ziskat prvni vydani AFRIKA SNU a ZKUTECNOSTI (uz si presne nepamatuji rok, mam dojem, ze to bylo v roce 1953, tehdy se na ty knihy udajne staly dlouhe fronty) a jeste dnes si vzpominam, jak jsem coby mlady kluk ty knihy "hltal", a udelaly na mne moc velky dojem. Vzhledem k tomu, ze tenkrat neslo vubec cestovat, ( a krome toho jeste doznivala doba bolsevickeho teroru) jejich cesta byla pro mne neco jako povidani z jineho vesmiru. Jak pana Zikmunda tak pana Hanzelku jsem choval ve velke ucte, doufam, ze si to oba uziji v cestovatelskem nebi.

Mé dětství, od mala jsem si ráda prohlížela a později i četla jejich úžasné cestopisy a snila o dálkách... Smutná karma

Já jsem sice již mladší generace, ale jejich vliv přetrval do dnešních dnů.

Já jsem přečetla všechny jejich knihy a s vděčností vzpomínám na vše, čím mi zvětšili rozhled po zeměkouli. Pro tuto zemi udělali mnoho....

Ano, souhlasím, mám to taky tak.