K odchodu katolického papeže: Slovo nekatolíka

Když jsem se během dopoledne o Velikonočním pondělí dozvěděl, že odešel duchovní vůdce Římskokatolické církve, položil jsem si otázku, co k tomu jako nekatolík mohu napsat.

Přesněji jako člověk, který vyrůstal v protestantsko-evangelikálním prostředí, v němž vztah k římskému papeži s jeho nárokem být náměstkem Krista na zemi (Vicarius Christi) nemůže být obecně pozitivní. V minulých dobách byli dokonce nehodní papežové (a nebylo jich málo) považování za Antikristy. Tak jakýpak Kristův náměstek…

Leč časy se změnily, Římskokatolická církev dávno přišla o své mocenské postavení, dnes je z ní jedna z křesťanských denominací, třebaže celosvětově nejpočetnější. Především proto se její hlava, římský papež, těší odpovídající prestiži a zájmu.

Jako nekatolík nemohu obšírně hodnotit působení J. M. Bergoglia alias papeže Františka z duchovního hlediska, protože přes jeho do značné míry pozitivní pontifikát, třebaže ne výlučně, je papežská církev stále na hony vzdálená původnímu biblickému (novozákonnímu) učení. Je toho příliš mnoho, s čím nelze při nejlepší vůli souhlasit, neboť apoštolští otcové učili něčemu jinému, než čeho jsme ve věrouce a praxi římských katolíků svědky. Kdybych měl Františkův přínos přece jenom k něčemu ilustrativně přirovnat, pak k pražskému jaru 1968. Tehdy to byl pořád komunismus, ale mírně liberalizovaný, který rozhodně nepřekročil svůj stín. (I to bylo důvodem k srpnové agresi vůči naší zemi vedené Sovětským svazem, ale to nechme stranou.) Stejně tak „Františkova“ katolická církev nedokázala překročit svůj stín, pouze uvnitř sebe sama se dílčím způsobem změnila. Tyto změny ovšem nutno poměřovat učením apoštolů a ne všechny jsou s ním v souladu. Konkrétně: liberálnější přístup k homosexuálním vztahům, což vyvolalo u jiných denominací velké zklamání. V prosinci 2023 schválil papež František doktrinální deklaraci, podle které lze v Římskokatolické církvi žehnat homosexuálním dvojicím, aniž by jejich vztah byl uznán jako manželství, a v reakci na to egyptská Koptská ortodoxní církev přerušila s Vatikánem teologický dialog. S odůvodněním, které mnohé vysvětluje. Koptská církev „potvrzuje svůj pevný postoj spočívající v odmítnutí všech forem homosexuálních vztahů, protože znesvěcují Svatou Bibli a zákon, podle kterého Bůh stvořil muže a ženu, a domnívá se, že každé žehnání, ať už je jakéhokoli typu, takovýmto vztahům je žehnáním hříchu, což je nepřijatelné“.

Problém s Františkem měli také někteří představitelé židovského náboženství. Letos v lednu poslal rabín Eliezer Simcha Weisz, člen rady Vrchního rabinátu Izraele, papeži otevřený dopis, v němž ho požádal, aby změnil svá prohlášení týkající se války v Pásmu Gazy. Vyzval ho k větší odpovědnosti – vzhledem k tomu, jakou morální autoritou disponuje. Vytkl mu protiizraelskou zaujatost a falešnou morální ekvivalenci mezi bránícím se demokratickým národem a teroristy, kteří spáchali nejbarbarštější masakr Židů od doby holocaustu. Rabín také odsoudil papežovo „ohlušující ticho“, pokud jde o reakci na systematické pronásledování křesťanů na Středním východě, což je v ostrém kontrastu s jeho ochotou rychle odsoudit Izrael. Upozornil Františka na to, že takovéto selektivní pobouření, přenášené médii do všech koutů světa, formuje s nebývalou silou globální veřejné mínění. „Zatímco křesťanské komunity jsou v celém regionu decimovány, zaměřujete svoji kritiku, zesílenou digitálními sdělovacími prostředky, proti jediné demokracii v regionu, kde se křesťané těší náboženské svobodě.“

Objektivně dodejme, že jiné židovské skupiny (Světový židovský kongres, Evropský židovský kongres, Americký židovský výbor, Konference evropských rabínů a další) papeže ocenily, protože se zasloužil o dobré vztahy mezi katolickou a židovskou komunitou.

Můj vztah k papeži. Dáme-li stranou věroučné rozdíly a jeho v poslední době ne právě přátelský postoj vůči Izraeli, hodnotím Františka jako člověka spíše kladně. Lidsky mě oslovilo, že sloužil své církvi a věřícím do posledního dne, byť z posledních sil. Zaujalo mě hodnocení papeže, které zveřejnil pastor římského evangelikálního sboru „Breccia di Roma“ Leonardo de Chirico. Podle něj Františkovy encykliky naznačují z doktrinálního hlediska posun k tomu, aby církevní učitelský úřad byl více „katolický“ (tj. více inkluzivní, orientovaný na globální Jih a zaměřený na sociální otázky) a méně „římský“ (tj. méně soustředěný na katolické odlišnosti). Současně ale platí, že papežská církev rozhodně nesměřuje k biblické reformaci. Ať tak či onak bratřím a sestrám v Římskokatolické církvi vyjadřuji v této přelomové chvíli upřímnou soustrast a porozumění pro jejich žal. Spolu s nimi sdílím naději, že Jorge Mario Bergoglio už ví, jak to s posmrtnou fází života vlastně je.

Odkazy:

https://cruxnow.com/church-in-the-middle-east/2024/03/coptic-church-cuts-theological-dialogue-with-catholics-says-blessing-gays-unacceptable

https://www.israelnationalnews.com/news/402236

https://evangelicalfocus.com/europe/30881/francis-the-latin-american-pope-who-sought-the-evangelical-embrace-died